Nesmrtelné přísloví

              Každý z nás už asi zažil situaci, kdy se mu jako odpověď na otázku vkrádalo na jazyk nějaké to přísloví. Jak známo, tak přísloví vznikají z vypozorovaných obyčejů a povětšinou se tradují mezi lidmi dlouhé generace. Přesto by se dalo říct, že každé přísloví má svůj větší či menší význam v danou dobu. Zkusme nakouknout pod pokličku obyčejů, a zjistit které přísloví by mohlo zastřešit dnešní dobu .

              Při snaze identifikovat dnešní obyčej, pokouším se vzpomenout a v paměti si přehrát nedávné události zhlédnuté v televizních novinách. Přiznám se, že při snaze o takzvaný obecný přehled, stal jsem se téměř každodenním pohlcovačem televizních zpráv a událostí. Nedbaje svých vlastních preferencí k oblíbenému kanálu, neunikla mi žádná relace či zpravodajský vstup. Co dodat, vynechaje „novinářské špeky“ komerčních stanic, stává se dnešním obyčejem televizních zpráv  podvod, korupce a úplatek.

             Protože se tyto neduhy dnešní doby nevyhýbají ani těm nejvýše postaveným, můžeme zcela konkrétně bádat nad nesmrtelnosti přísloví u kauzy pana místopředsedy vlády Čunka, „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne“. Čunkův  případ se stal poslední dobou televizní stálicí. „Neštěstí nechodí po horách ale po lidech“, postesknou si jeho straničtí kolegové, stavějíce se svou většinou za svého předsedu, „čí polévku jíš, tu píseň zpívej“. Mimochodem, toto přísloví si lidovci přivlastnili a pojali ho za sobě vlastní. Ovšem z pohledu prostých občanů a daněplátců víme že, „ jaký pán , takový krám“. Policejní vyšetřovatelé zase vědí, že „ lež má krátké nohy“. Na to by jsme ale neměli moc spoléhat, protože „každý chleba je o dvou kůrkách“ a leckdy v důsledku přísloví „čí polévku jíš, tu píseň zpívej“ málež nožičky dlouhé až ouvej. Přesto věřme našim policistům, že svých sto padesát hodin přesčasů „ komu se nelení, tomu se zelení“ hospodárně využijí pro vyšetření této zapekličité kauzy.

            Malou demonstrací na vzorovém příkladu pana Čunka „ z cizího krev neteče“ zjišťuji, že tyto lidová moudra našich předků jsou nesmrtelná, a dají se aplikovat na jakýkoli děj naší doby. Lidé jsou svou povahou zřejmě pořád stejní, a těžko určit přísloví které by zastřešovalo podstatu naší doby. Proto se pokusím charakterizovat onu dobu spojením  přísloví s větou vyřčenou panem Smoljakem, ve filmu Jáchyme hoď ho do stroje: „neber úplatky, neber úplatky, neber úplatky“ - „na každého jednou dojde “.