Zašlé vzpomínky

Už pohasíná záře tajných přání,

sny se rozplynuly, odchází za hranici vesmíru.

Královna žití se nad motýlem sklání,

co na křídlech má okovy.

A zatím zloba, hněv, lži lidem na míru

svazují nitky života,

a v davu lidí každý z nich ti odpoví, že zbyla mu jen samota.

Po vůni růží přitančí vzpomínky na tu noc,

a on se ptá, kde najde světlo.

A on se ptá, a žádá o pomoc

a kolem proudí zástupy hluchých.

Hejno labutí k slunci vzlétlo,

pálí je dobré znamení

a slzy očí suchých,

na křídlech drahé kamení...

A svět jako špatný film mi před očima bliká

se vší tou reklamou na úspěch a špatné svědomí,

a před tebou v trávě, slyšíš, motýl vzlyká,

ten motýl s okovy na křídlech.

Náhle nohy se mu podlomí,

ty chceš, aby létal, vezmeš ho do dlaní a vyhodíš,

a on padá, a pomalu mu slábne dech.

Je mrtvý, ty žiješ, ale on jsi vlastně ty.