Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKlubkovitý povídání
12. 03. 2007
1
1
942
Autor
Mírotvůrce
Jak se pletem osudama.
Divný je, mý lidi, jak vám všem furt pomáhám. Jsem stejnej sobec jako vy, jen se kolem mě motaj příběhy - Jak milióny rozházenejch klubek - a mě už nebaví je všechny splítat.
Příště třeba nepůjdu kolem, abych se moh chtít taky zaplýst a vy si konečně řekli: "Vždyť ono to nebylo tak zlý, vraťme se zpátky." Příště třeba nenajdete ty vaše klubíčka, co mi leží u nohou, co vám je podám, abych nebyl hajzl.
Měl jsem je v ruce jenom proto, že jsem se chtěl taky přivázat. Příště si světe vyser oko, říkám si, když padám na pletací jehlici.
A stíny tančí. Lesovkou, noční Olomoucí, po táborech a loukách, po barech a putykách a smějou se bláznům, kteří choděj bosí. Smějou se falešnejm tónům, co ti vrtaj hlavou, a při tom všem smíchu se táhnou jak rozpuštěnej med za mejma patama, protože věděj, že kolem mě bude vždycky co žrát.
Zas nějaký pletení, zapletený s tou či onou a tím či oním. Napůl smyšlený avantýry a dobrý žrádlo pro ty supí stíny. Jen si pojďte, zítra taky svítá a já už nebudu ten debil.
Různě stejný výmluvy, různě stejný klubka, stejně zamotaný a já nemám ani nůžky, abych sehnal odvahu a všem se jim pomstil jedním velkým střihem přes scénu.
Všechny jednou budete naházený v mizerným košíku spleteným z vrbovýho proutí. O víkendu jsem ji sejmul motorovou pilou, vrbu jednu seschlou. Spadla na ořech, ale se ztrátama se počítá.
Divný je, mý lidi, jak vám všem furt pomáhám. Jsem stejnej sobec jako vy, jen se kolem mě motaj příběhy - Jak milióny rozházenejch klubek - a mě už nebaví je všechny splítat.
Příště třeba nepůjdu kolem, abych se moh chtít taky zaplýst a vy si konečně řekli: "Vždyť ono to nebylo tak zlý, vraťme se zpátky." Příště třeba nenajdete ty vaše klubíčka, co mi leží u nohou, co vám je podám, abych nebyl hajzl.
Měl jsem je v ruce jenom proto, že jsem se chtěl taky přivázat. Příště si světe vyser oko, říkám si, když padám na pletací jehlici.
A stíny tančí. Lesovkou, noční Olomoucí, po táborech a loukách, po barech a putykách a smějou se bláznům, kteří choděj bosí. Smějou se falešnejm tónům, co ti vrtaj hlavou, a při tom všem smíchu se táhnou jak rozpuštěnej med za mejma patama, protože věděj, že kolem mě bude vždycky co žrát.
Zas nějaký pletení, zapletený s tou či onou a tím či oním. Napůl smyšlený avantýry a dobrý žrádlo pro ty supí stíny. Jen si pojďte, zítra taky svítá a já už nebudu ten debil.
Různě stejný výmluvy, různě stejný klubka, stejně zamotaný a já nemám ani nůžky, abych sehnal odvahu a všem se jim pomstil jedním velkým střihem přes scénu.
Všechny jednou budete naházený v mizerným košíku spleteným z vrbovýho proutí. O víkendu jsem ji sejmul motorovou pilou, vrbu jednu seschlou. Spadla na ořech, ale se ztrátama se počítá.