Zastavení

datum mě zmátlo, přehlídla sem rok a těšila se na novinku... nu což, odcházím jako spráskaný pes... tip už nechat podruhý nemožu :o)

pekné

Milly, dekuju. ) G.

Už jsem tady! :-) Je to nádherný... čtu pořád dokola..... líbí se mi moc mý významy....... -t- -V-

......stále prapo....! :)

díky pane, ste gentleman...

se taky preklepava"," .... zvlast kdyz jsou hned vedle sebe, zeano )

jé, tys pochopil aj moje ",yslet"... seš mimořádně vnímavej :o)

diky )

poslala mě sem Leenai... a já su poslušná... občas... tohle je zvláštní... každej si může ,yslet co chce... myslím si tedy... :o)

Trvám si na svém prapo- ............. inu tak :)

Prapodivnej nebo divnej? Prapodivnej je lepší, to je fakt. A pročpak?

.... zvláštní .......... jsi pro mě prapodivnej oříšek... forever.... Sybiane ..... *!

No ano, dyk to je prece z Lexikonu )))

Ano ano, princip vzpominek je stejny - soubor vjemu zachyceny smyslovymi organy v minulosti, ulozeny v pameti, vybavujici se pri ... treba zastaveni se na moment. Souhlasim ))

Jake zastavky, pekelnici? Dyt mi z toho delate mestskou hromadnou dopravu :o) Lakrovova, tedy ja jsem v te prvni skupine, tudiz presvedceny o sve vyjimecnosti. A doporucuji to kazdemu, on je totiz uplne kazdy vyjimecny ... tady vsude kolem i jeste o neco dal, az za obzorem na druhe strane. A teprv jak je ti jasna a zrejma tvoje vlastni vyjimecnost (nezamenovat prosim s nadutosti), prijde ti to uplne k smichu. Vsechno to snazeni se o uznani druhych. Uz ho pak vubec nepotrebujes a venujes se v zivote s ulevou rozumnejsim zalezitostem. A peklo? Co se da nazyvat peklem? Jsem rad, ze nemohu nic ze sveho zivota nazvat peklem, anzto si pod tim predstavuji neco skutecne nesnesitelne desiveho, bolestneho a kruteho. A jiste jsou lide, kteri opravnene mohou rict, ze vi, co je to peklo. Uz prave jenom z ucty treba k jejich utrpeni bych si nikdy nedovolil pouzit v souvislosti se mnou samotnym slovo peklo. V jejich ocich bych byl tim, ktery rozhodne nevi, o cem mluvi. A snad jenom dodatek jeste maly. Tady to vyse uverejnene, je jen jakesi zastaveni, vzpominka a ... a to staci. Stejne ji neznate :o)

Každého může povzbudit něco jiného. Někoho pocit lehkosti a jiného vědomí nesmírné tíhy. A druhý den to může být naopak. Dokážeme to dopředu odhadnout? Zvláštní odvětví meteorologie...

S výběrem zastávek souhlasím. V textu se zastavovat dá. V životě ne vždy. I hra s ohněm může být uklidňující. Alespoň dokud běží. Když se zastaví nebo vzpomeneme-li si na ni později, může nás uvádět do rozpaků či naplňovat nejistotou. Texty mohou pomoci obojí překonat. Oni se potkají.

Při čtení takovýchto textů mám vždy pocit, že si tak trochu hraju s ohněm. Nahlížím někam, kam se nemá. Pod pokličku, do lednice nebo snad do pekla? O třetí zmíněné možnosti trpím jistotou, že ani neexituje, přesněji řečeno: neexituje vně každého z nás. O to horší pak může být to, co nosíme uvnitř. Spojením několika pekel (smí se tohle slovo vůbec užívat v množném čísle?) dohromady či alespoň navázáním určité komunikace mezi nimi, se kupodivu hrůznost pekla nezvyšuje, ale naopak. Dochází k jeho určitém 'zlidštění', spočívajícím v nalezení, byť virtuálních, spojenců. Obávám se, že každý člověk na světě (neumím odhadnou, platí-li to i pro kosmonauty :-) ) si kousek svého pekla v sobě nosí a chrání jej. Jen je možné, že o něm někteří neví. Třeba proto, že jsou přesvědčeni o své výjimečnosti. Nebo jsou prostě slepí směrem dovnitř. Patříme bohu(žel/dík) [nehodící se škrtněte] k té druhé skupině populace. Clusterujme pekla, ať nevyhasnou. Jinak nás pohltí nicota, připomínající snad špatný den ve vysokých horách. To mi zas něco uteklo...

Musím se vrátit................

Kolikrat je libo, jen zajdi, jen zajdi :o)). A diky.

Cítím v tom cosi tajemného a snad proto, že je teprve ráno, si přeju, aby textu bylo ještě o kousek víc. Ach, ta má časnodenní nedůvtipnost. Zkusím to ještě jednou, později.