Vzpomínky

Večer, když nebe usíná na víčku smutek leskne se. Můj vlastní stín tiše se mi vysmívá, stojí za mnou, nehne se. Zavřu oči a sfouknu svíčku, v hlavě mám podivnou hříčku. Za branami vymyšlených zemí, za hvězdami co nejsou, ta líbezná melodie již nezní, ty noty-kde jsou? Druhý pár očí za zrcadlem, jen nejistě míjím. Slzy roním nad kyvadlem, jenž udává mi tep. Chci se vrátit na konec. Chci se vrátit-hned! V kruhovém pokoji, zamču se v koutě a zhlasita se dívám na svoje oči posmutnělé. Chci se vrátit na konec, ale dveře jsou již vyměněné. Někdy...večer, když nebe usíná. Na víčku smutek leskne se. Řekněte mi proč už dneska poezie-nečte se?