Pocit beznaděje

Má cenu, by se zamilovanost změnila v milování? Nemá, protože nevidím žádný důvod. Celé je to jen hra na schovávání, která nemá žádný původ. Proč někoho milovat, když stačí být milována? Ty pro mě žiješ, ale já jen pro sebe. Nechci, aby láska byla mezi náma, potom štěstí světa bude jen pro Tebe. Dusíš mě tak moc láskou svojí, že Ti umírám a v náruči se Ti ztrácím. Naše těla už se nikdy nespojí, ale jednou snad se Ti zpátky vrátím. Teď dám se na útěk, Nemůžu už dál žít. Kolem sebe šířím jen smutek a zase volná chtěla bych být. Nemůžu se smát, nemůžu spát, nesmím se na nic ptát, nesmíš mi svůj život dát. Já jsem jen zlo, přízrak a špína, co obychází vzácné lidi. Už bzry zasype mě hlína, která plní svoje sliby. Ty však stále se mě dotýkáš, nejen prsty, ale celým tělem i duší. Srdce přede mnou snad už zamykáš, vždyť kyždý z nás to už tuší. Zneužiju Tvéjí něhy, proč stále je Tvoje duše ve mě? Topím se mezi dvěma břehy, které mocně svírá země. Chci být zase ničím, snad jen troskou, která drogám propadá, ale i násilí. Toužím ukazovat svou nahotu prostou, chci zažít rokoše, když oba budem opilí.

---