Pozornost podniku

Tento den nebyl pro nikoho ničím zvláštní, zkrátka stejný jako každý jiný. To si pomyslel určitě i Pavel, když to ráno opět musel vstávat v půl šesté do práce. Mohl by vstát i později, ale to by nestíhal svoji každodenní snídani v blízké kavárně. Pavel byl spolumajitelem sítí samoobsluh v jedné vesnici u Prahy, kde také bydlel , ale sám. I když jeho mladý věk, společenské chování a tučné konto v bance nepřilákalo žádnou slečnu, nedělal si s tím zatím moc starostí.

Když šel ten den Pavel do kavárny, již při vstupu si uvědomil,že je něco jinak. Místo obtloustlého, vrásčitého staříka ,který každý den při čtení novin kouřil kubánský doutník, se objevila nádherná mladá žena ,která  svým zářícím úsměvem oslnila každého v místnosti..Vypadala jako  anděl.,,Co si budete přát?“ Pavel,  který v tu chvíli nenašel slova, vyhrkl: ,,Šálek cukru s kostkou kafe, prosím“. Číšnice vybuchla smíchy a za pár minut přinesla šokovanému Pavlovi kávu a čokoládový loupák.,,Ale to jsem si neobjednal!“ Ani to nestihl dopovědět a krásná číšnice mu skočila do řeči ,,Pozornost podniku“ Pavel se jen pousmál a  zakousl se do ,,pozornosti podniku“. Po zaplacení účtu si vzal svou bundu a „andělská“ číšnice mu ještě řekla: ,,Hezký den a rádi vás tu opět uvidíme!“ Opět šokovaný Pavel se zmohl jen na zamumlání:,,Snídám tady každý den“.Práce vedoucího v samoobsluze je náročná a když šel Pavel zavírat samoobsluhu,uviděl „anděla“ z kavárny , jak podává pokladní peníze za nákup. „Nic neplaťte“ zavolal na ní a oba dva se na něho podezíravě otočili. „Pozornost podniku“ dodal Pavel. Kráska se pousmála, vzala nákup a odešla. Při odchodu se jí Pavel zeptal, jestli nechce pomoci s tím nákupem a číšnice samozřejmě přikývla.

Dny plynuly jako voda a po prvním rande přišlo další a vztah se pomalu rozvíjel... až do Vánoc, protože týden před Vánocemi se Eva odstěhovala k Pavlovi. Mysleli si, že jsou nejšťastnější pár na světě a nikdo je nemohl rozdělit.Až jednoho dne přišla Pavlovi nečekaná zpráva -  jeho bratra Tomáše dali do vazební věznice na velvyslanectví v Thajsku za pašování drog a Tomáš ho prosí, aby složil nemalý obnos peněz na kauci. Pavel bez váhání sbalil nejpotřebnější věci a peníze a s příslibem, že se vrátí do Vánoc, odjel do Thajska. To netušil, jak dlouhý je průběh kauce v Thajsku...Po příjezdu do Tavoye, menšího městečka v Thajsku, šel na velvyslanectví a ihned zaplatil kauci. Všelijaké papírování a závěrečné vyšetřování zabralo dva dny, tedy až do 25.12. do jedenácti večer. Pavel věděl, že po tak náročných dnech nemá cenu spěchat domů a ubytoval se už i s propuštěným Tomášem v hotelu s příznivým sloganem „Viděti východ slunce nad mořem“ .V půl šesté ráno zazvonil těm dvěma v pokoji budík, aby si ještě mohli prohlédnout krásné pláže s východem slunce . Oblékli se, zabalili věci a odešli z hotelu do nejbližší kavárny. Objednali si kafe a Pavel navíc čokoládový loupák. Při zakousnutí do loupáku se z ničehož nic rozštěkali psi a vůbec všechna zvířata v okolí začala přímo bláznit. Pak nastalo až neuvěřitelné ticho. Pavel se intuitivně otočil k pobřeží a viděl, jak během pár vteřin voda ustoupila o několik set metrů a v tom se objevila největší vlna, co kdy kdo viděl. Vlna stoupala do výšky až 30ti metrů a blížila se k pobřeží, někdo utíkal a ostatní už byli smíření, že není úniku. V dalších vteřinách zmizel tento kus planety i s Pavlem, Tomášem a dalšími stovkami lidí. Nejen Pavlův život skončil, už nebylo návratu. Krutá, náhlá smrt při východu slunce – to byl jeho osud, věděl to od chvíle, kdy spatřil tu vlnu.

Celý svět se hned v mimořádném zpravodajství dozvěděl, co se stalo. Dozvěděla se to i Eva, která v mžiku vzala pas a peníze a odcestovala nejbližším letem do Thajska.Když přistála v Tavoyi, jela taxíkem až k Pavlovu hotelu s kouskem naděje, držící ji při životě. Ale hotel už nestál. Při běhu na pláž, dala jí jedna žena fotku svého dítěte,pokud by ho viděla, má ho přivést na místo napsané na rubu fotky. Na pláži byly stovky mrtvých lidí a ona nemohla uvěřit faktu, že by tam ležel i Pavel, proto přemýšlela, kde mohl být před pohromou a napadla jí kavárna. Šla do té nejbližší u hotelu... viděla jen trosky. S pláčem se rozeběhla k troskám a začala odhazovat ze sutin prkna. Po chvíli uviděla Pavlův obličej. Rozbrečela se a ztratila veškerý smysl života. Chytila Pavla za ruku, zatáhla a zjistila, že nedrží ruku Pavla, nýbrž mrtvého Tomáše. Lehla si mezi ně a hlasitě sténala. V tom jí nějaká ruka pohladila po vlasech, šokovaná Eva se otočila a uviděla malého chlapečka se zakrvácenou nohou. Utrhla si kousek kalhot,aby mu zastavila krvácení a přitom si všimla fotky, co dostala od té zoufalé matky. Chlapec na fotce se shodoval s chlapcem, který ležel před Evou. Vzala ho na ramena a šla na smluvené místo, které našla na mapě. Tam nikdo nečekal a tak si Eva s chlapcem sedli. Najednou chlapec vstal a přes všechny bolesti se rozeběhl k přicházející osobě. Byla to ona, ta od které dostala fotku. Eviny oči slzely , ale tentokrát štěstím. Rozhodla se začít svůj život od začátku. Do České Republiky se již nevrátila, pomáhala lidem postiženým Tsunami a jejich rodinám.