Scifi

Ohlédl se. Ta neznámá žena byla asi 50 kroků za ním. I když si momentálně prohlížela výlohu obchodu se sklem a zdálo se, že si ho vůbec nevšímá, věděl jistě, tak jistě, jako že je rok 2051, 26 let po katastrofě, že ho sleduje. Přidal do kroku a přemýšlel. Rozhodnutí. Z ničeho nic se zastavil a prudce se otočil, vytahujíce zpod pláště plazmovou karabinu. Vystřelil. Detonace rozechvěla tabulky oken okolních mrakodrapů. Netrefil. Výbuch zničil telefonní budku. Koutkem oka zahlédl pohyb. Otočil se tím směrem. To co mylně považoval za ženu, mělo nyní 2,5 metru, bylo to chlupatý a z tlamy tomu čněly tesáky. To by samo o sobě nebylo nic strašného, ale v ruce to třímalo autokanón Nimrod. Skočil do relativního bezpečí za žlutým taxíkem. Neznal nikoho, kdo by Nimrod byť jen uzvedl. Věděl, že ho Kartel odhalil, ale nemyslel, že přišli na všechno. Teď zjistil, jak se zmýlil. Poslali na něho Skřeta, nejlepšího zabijáka v soustavě. Dunivé staccato smrti zaplnilo ulici. Lidé křičí, některé výkřiky jsou smrtelné. Přeskakuje za další auto. V příštím okamžiku zeje v taxíku bezpočet 5ti centimetrových otvorů. Plazmovou karabinu může zahodit. Než se znovu dobijí baterie, potrvá to celou věčnost. Z pouzdra na zádech tasí brokovnici. Trhnutí. Nabito. Zamíření, výstřel. Skřet dostal plný zásah. Je po něm! Musí!!!!!!!! Další omyl. Jen dokonalé reflexy ho zachraňují od jisté smrti. S roztrhanou nohou skončil 3 metry od posledního úkrytu. To jsou ty předimenzované kulky. Narazil do matky, kryjící batole. Zaklel. Kulky rozryly beton půl metru od něj. Zanechávaje po sobě malé krátery. Nimrod bez ustání plivá oheň dál. Brokovnice mu při zásahu vypadla z ruky. Z posledních sil z cárů dlouhého černého pláště vytahuje granáty. Rozsype je všude kolem sebe. Jeden odjistí a čeká. Vteřiny, ohlušující střelba, křik, pláč, smrtelné chroptění. Skřet, granát, let. Výbuch. Muž, skřet i matka jsou roztrháni řetězovou explozí. Nimrod padá na zem. Pořád chrlí munici z pomalu se vyprazdňujícího zásobníku. Skřet je rozmetán po okolí. Muže střepiny zohavily k nepoznání. Matka je explozí roztrhána, batole stále tiskne k hrudi. Kusy domů v okolí se řítí k zemi, okenní tabulky se už dávno vysypaly z rámů. Auta jsou rozstřílena na šrot. Naštěstí už není pohonem benzín, ale sluneční energie. Ulice je zahalena milosrdným dýmem.

---