Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

nedýt

30. 03. 2007
3
0
489
Autor
pivnik

jeden smutný týden, který strídá veselý bráška, pak nostalgická sestra, její melancholické dvojče a pak vysmátý bratranec. A tak stále dokola.... Ač v cizině, daleko za hranicemi, nebo doma, pořád taháš srdce a hlavu s sebou. Té neunikneš nikdy.

V pondělí- hlavu máš v nebesích
     od poslední věty: Mám tě rád!
                                    (a prej moc..)

Úterý trávíš sněním nad polibky,
     hrou těl a duší, ptám se, proč?
                                    (pro nemoc..?)

"Ta" nemoc Žárlím tě sužuje,
     čím dál tím víc,
     a středu končíš slzami v peří.
                                    (nebo polyesteru..)

Ve čtvrtek vychází slunce zvané Naděje.
     Slabý otisk dlaně v písku-
     - silný stisk duše.
                                     (který bolí.)

Pátek vítá Strach ze snění,
     ošklivý pocit po noci.
     Myšlenky volí směr sever.
                                    (neexistuje chladnější..)

Šestý den ti stékají slzy Beznaděje
     po stěnách skleněného já.
     Je ti vidět až na dno.
                                    (hluboko a chladno.)

Nedělí to vše končí nebo začíná?
     Chceš, a přitom se bojíš.
     Nenávidíš, proklínáš.
                                    (planeš, nebo zhasínáš??)
  


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru