POD

Vysoko nahoře na kandelábru

visí za límec z jedné strany Rozum

a z druhé Cit

Nemohou na sebe a mají proto vztek

Šermují řvaním svých myšlenek

A shlížejí toho prosvětleného večera

na nás dolů

Pod Tou lucernou se potkáváme

Milujeme se tam a rozcházíme

Vyhrnujeme si rukávy

Kdesi jinde daleko pod Tou lucernou

je mučen nebezpečný člověk Nepřítel

Z vesmíru své lebky

doluje ztěžka pointy shod okolností

utopených v tekutině paměti

Kdesi jinde daleko pod Tou lampou tedy chcípají lidé

Pod Tím světlem se rodí lidé

Zbrusu noví občánkové vzhlížejí k tomu světlu

A to je oslepuje Cenzuruje jejich rozhled

Všichni se scházíme pod Tím okem

a snažíme se oslovit tajemství

Pláčeme radostí Hrajeme si na lhostejnost

A mlátíme hlavou o dlažební kostky... Zklamáním

Pak přijde milosrdný večer

Pozor! Stmívá se... Ůž... ůž... až konečně... SVÍTÍ

Svítí a ukazuje nám cestu

Ó Stvořiteli

jak jsme si vydechli

Na kandelábru

visí za límec Rozum a Cit

A kážou nám o své nadřazenosti

Rozum vpravo nahoře Cit vlevo dole

A ti pod námi

skrytí v kanalizaci