Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Terapie

02. 04. 2007
0
2
937

Každý má svůj břeh...

 

 

Tíseň

Cítím se jako zmítaná bouří. Jako na vratkém voru, který se má každou chvíli překotit a utopit mě v těch ledových vodách.

Bojím se jich... těch tisíců neznámých vlnek, které mne budou obklopovat.

 

U prvního kůlu se uvolnilo lano... vor se nahnul, že sem se stěží zachytila okraje. Odřela jsem si koleno, ale... na tom teď nesejde.

Lano se pomalu začíná rozmotávat. Překotně se dodrápávám až k uvolňujícímu lanu. Zmrzlýma prokřehlýma prstama se snažím

svázat lano a zároveň udržet kůl u voru. Už jsem unavená, nenám sil. Ohnutá záda kříčí, ale neslyším je, jako všechny ostatní mé údy. Není času, není moci...

?

podaří se...

?


2 názory

To víš, milý Nový Starče... pouhá sebeterapie.

Ponggggggg! To se rozmáhá v mojí hlavě po dočtení tohoto dílka. Popravdě, osobně jsem se nedostal do té nálady, ve které jsi to psala (možná proto, že už v ní sám dávno jsem? - If you're lonely...)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru