Otázka osudu

Na to má každý svůj vlastní názor..každý to bere jinak ale neberme si naše myšlenky...

Otázka osudu

 

Světem plují krásné barvy,

Člověk by si myslel, že je v ráji.

Jeho temná stránka je černá jako vrány,

Ale přesto v něm existují city,

Co nás neustále mámí.

 

Často šlapu mimo cestu

A bádám v síti osudu.

Je to správné? Ptám se sebe,

Nebo ujel mi už dávno vlak?

 

Zírám často do nebes

A dávám mysli smysl.

Mráčky plují po obloze

A jen cítím jak je mi blaze.

Hle! Letí pták!

 

Krása zlata je tak matná,

Nepředčí to naše srdce.

Jakákoli snaha dokázat to,

Byla by již ze začátku marná.

Říct to může pouze rádce.

Kde je? Není.

 

Ruce se mi třesou zimou,

Jen jeden člověk by je mohl hřát.

Kam šel?  Šel svou cestou.

To aby se vrátil,můžu si jen ve snu přát.

 

Už je to doba,co jsem sešla pryč.

Již není cesta zpátky.

Ten sen, lítat s ptáky,

Vymizel jako Všichni,

Ale ti jen z povrchu mé cesty,

Protože zůstali skryti,

V mém tajuplném srdci.

---