Blázen spící s romantikou

Nechápu, proč si vždycky olizuješ prsty. Snažíš se i tý stránce naší minulosti dát pečetní dotek? Možný. Taky políbím neděli na rozloučenou. A taky třicátýho prvního. A taky silvestra. Ale toho jen tak letmo, žádný francouzáky, to smutno je… a je a bude… a pak jako na vojně, narukovat do Novýho roku. Na brusný kolečko, ne, nejsem sebevrah. To ostří… chápeš, chci těch třista šedesát čtyři dní odříznout.

,,Voala,tak nalejvej!“

,,A krájej, dnešek, nešetři!“

,,Ty jsi hříšná jak… jak,.. nezašitá ozónová oka.“

,,Mám trojku, trefíš?

Doprava , pak doleva, dopředu a zpátky… Já vim, nejni to pohádkový, ale tak

cos čekala od blázna spícího s romantikou?“

Dneska chutnáš jak přelouhovanej čaj. S nádechem vanilky, možná proto. Položená v prachu zatočených spirál. Karmy. Tak si mi nevěř, a dál probodávej svými panenkami,černými jak konec vesmíru, moje střešní okno. Stejně mi nesmažeš to, že miluju červený tašky. A cihlový komíny.

Půjdem se projít? Zkusim nabrousit pilku, třeba nám pomůže od netěsnící půlnoci. Stejně nám byla zima. A táhlo na nás, škvírami mezi pohledy. Heh, jak jsi mě přivítal.

,,Nazdár, to je doba, co? Roky se válíme ve stejnym blátě a teď  nám je i louže malá!“

,,Vím, nešeptej. Bylo minulosti nás zapsalo, vyrylo klíny.“

Nebudem dělat problémy. Champollion by nechtěl, abychom mu dávali umělý dýchání. Ale stejně musíš pochopit, že kalendář se neotáčí už v sobotu. Kalhoty si taky neohrneš, když jsou ti krátký.

Asi.