Ozvala se rána...

Ozvala se rána. Všichni se otočili jako na povel...

Na silnici stála dívka. Koukala vyplašeně.

Spadla jsi z nebe nebo co?! Ozvalo se z davu.

Žádná odpověď. Ale oči vrhaly souhlasný pohled.

Dívka kráčela vpřed... Rovnou za nosem?

Za hlasem svého srdce? Nebo jen ve směru jízdy...

Byla nahá. Zítřejší výmluva pro dopravdní nehody.

Co byste chtěli, vždyť byla mimo...

(je jen na vás, jak si to přeberete).

Všichni se na ni dívali.

Už to nebylo jen otočení, kterým se ptáte "Sakra, co to bylo?".

Teď  už z nich sálala hladová zvědavost.

I já stála mezi nimi a dívala se na tu dívku.

Ale ne zvědavě! Ve tváři pousmání a v hlavě...

               ....vzpomínka sama na sebe...