Zbraň na testosteron

         Tenkrát jsem byla tvrdá do jednoho kluka. Už ani nevím kdo to byl, říkejme mu třeba Kája. Nosil vytahanou košili a vlasy tak přegelovaný, že by se těma jehličkama dokázal vyrovnat dikobrazovi. Byl to prostě drsňák k sežrání. No i když teď bych asi řekla, že to byl ten beďarovitej mamlas drsnej jako fusekle v mrazáku.Ale kdo by to viděl, když mu hormony tlačí na mozek. Nějak mi tenkrát podařilo si s ním dát rande. Měli jsme jít bruslit na zamrzlou řeku a tak jsem dostala skvělej nápad, že aby byla větší zábava, mohla bych já vzít kámošku a on svýho kámoše. Byla jsem v tranzu celý tři dny, než konečně nadešel můj den. Dokážete si to představit. Dokola omílaná scéna, kdy mi vyzná nehynoucí lásku, úžasnej polibek, kdy se mi podlomí kolena, spalující pohledy touhy v zapadajícím zimním slunci... No, pokaždý je to to samý.

         Když jsme tam dorazili všechno vypadalo v pohodě. No aspoň mně, té která viděla růžově, to tak připadlo. Nazula jsem si brusle a jako hvězda vplula na led. Už jsem vám říkala, že jsem dobrá na všemožný sporty? Ne, ne, nechci se chlubit, jen by to do mě asi nikdo neřekl, že mi sporty jdou. Třeba mi vždycky připadlo praštěný, že moje bezmasé (hubený) kámošky, který vypadají, že reprezentujou ČR ve všem možným a tráví hodiny v posilovně, se nedokážou trefit do míče. Příroda je holt nespravedlivá, radši bych vypadala jako ony a míč považovala za dekoraci pokoje, no leč mám smůlu. Tak zpátky na led. Pořádně se rozjezdit, ohřát se než mi zmrznou prsty na nohou, nějaký ty otočky, pěkně se to tenkrát bruslilo. A pak mi došlo, že bruslím sama. Kde se toulal objekt mých snů? No a pak jsem ho uviděla. I s jeho kámošem obletovali mojí kamarádku, která sotva stála na nohou. Bruslení jí nikdy nešlo a přišlo mi, že ten den jí nešlo extrémně. Náhoda? I slepej by musel poznat, že ne.

         Kája i ten druhej kluk, mimochodem taky plnej beďarů, se mojí kámošce věnovali i zbytek odpoledne. A jak jsem skončila já? Slunce zapadalo a já jsem stála v hokejový bráně tvořenou dvěma starýma botama nějakýho dědy a nechala do sebe střílet pukem od malýho rozmazlenýho kluka, kterej mě několikrát nazval krůtou, když se mi podařilo zachytit puk a on nedal gól.

         No a co jsem tím krátkým příběhem chěla říct? Toho dne jsem pronikla do dalšího tajemství ženský vychytralosti. Co ale chlapy tak přitahuje na tom, když žena něco neumí? Když si chtějí připadat potřební, proč mě třeba nenaučí piruletu? Co je roztomilýho na nešikovnosti? Obzlášť, když jí 90% všech žen předstírá a tak okatě, že by si toho všimnul i můj křeček? I po týhle zkušenosti, která se mi dodnes v různých obdobách opakovala nejmíň stokrát, jsem tuhle zbraň nikdy nepoužila. Jo pánové, já totiž nepotřebuju učit základy, ale brala bych nějaký ty lekce pro pokročilý..Takže, kdyby se někdo našel, pirulety ještě pořád neumím…

PS: Moje kámoška na konci odpoledne usoudila, že oba beďarovití nejsou dostatečně citliví učitelé a po tom, co jsem jí odpustila, že mi oblbovala Káju ,jsem jí postavila do brány a střídavě jsme si s klukem procvičovali střelbu. No joo, tak jsem jí hned neodpustila,no..