An Idiot Prayer

Divný úsměv na ztrhané tváři,

opice a její láska,

hřeby dlouhé 12 palců

(a lidskost zmizela kam?)

zarývají se do tvých rukou.

A poušť v tvých očích

    sype se do mísy nebe

Modlitba idiota,

křehká a nelidská

      vysvobodí Boha z domu jeho hříchu.

Třeba se znovu setkáme,

v Pekle, v mé duši,

třeba se znovu setkáme,

v poušti, v nebi.

Zastřel mě, zastřel mě do hvézd a slávy,

prázdná slova,

       to je to, po čem toužíme.

Viděla jsem tě sejít po schodech

s rukama od krve.

Jsi ten, na koho jsem čekala?

Modlitba idiota…

Dívala jsem se do svého srdce

a spatřila válku.

Smutek, který jsem stvořila,

zmizel v jedné malé slze.

Svět v bitvě zabíjí sám sebe,

exploze posledních barev…

Jsi ten, na koho jsem čekala?

Modlitba idiota…