Nespravedlnost!!!

Sny co byly dřív mým strážcem,

teď propadají lásce,

která nám za to nestojí.

 

Myšlenky moji rádci,

tu chodí jako raci,

pozpátku a bez nadějí.

 

Skála strmá z hora,

co v ní ukrytý poklad volá,

příkře jenom vypadá.

 

Já tudy kudy chodím,

své smysli přijímám pod obojím,

ty zůstanou snad vždycky se mnou.

 

A proto teď ti říkám:

Koukni na mě Bože,

já nepatřím k tý hoře,

co strmě jenom vypadá.

 

Utkvělý k paměti hrobu,

já klesám s tebou dolů,

ty na mě právo přece nemáš!

 

Tak podiv na mě Bože,

jen neptej se mě „ Cože?“

Já za své chyby platím hůř.

 

Ty dřív si mě přece chránil

a před všema mě hájil,

proč za to tedy teď trpím já?!

 

Ty bereš mi nejcenější,

to co v zemi není zdejší,

to čemu se láska říkává.

 

A proto teď ti říkám:

Koukni na mě Bože,

já nepatřím k tý hoře,

co strmě jenom vypadá.

 

---