Nárie... I.část

Takový úvod do delšího cyklu povídek... :-)

Nárie, tak se jmenovala ta země, kde se to všechno stalo. Tedy slovo země je poněkud nadsazené, byla to spíš taková zemička, ministáteček, mikrokrálovství, prostě lidově řečeno zadek světa. A navíc tady chcípl pes. Tedy taky lidově řečeno. Není ani divu, ze 145 obyvatel bylo 69 důchodců, 37 nezaměstnaných, přesněji žebráků a povalečů, 30 produktivních občanů denně pracujících na poli, 8 dětí a jeden král. Král vlastně taky patřil k těm, co dělali na poli, ale neztrácel svou hrdost a nosil při tom korunu. Občas sice dost překážela, ale král je král. Jmenoval se Andolfius, tedy přesněji Jeho výsost král Andolfius 2., ale nikdo mu neřekl jinak než Andy: „Hej Andy, přines kosu, Andy, nabrousil jsi mi už tu sekeru, Andy, potřeboval bych naštípat dříví!“ a tak podobně… Mimo kralování byl totiž Andy i kovář, učitel, ministr všeho a hostinský. Hospoda, škola, královský palác a kovárna v jednom stála uprostřed země, uprostřed hlavního města, vlastně hlavní vesnice, vlastně jediné vesnice, a byl to takový střed veškerého dění v zemi.Večer se tam sešli všichni obyvatelé a staří vyprávěli příběhy o tom, jak bylo dřív všechno lepší, a král roznášel pivo a všichni vesele klábosili a byli spokojení. Tedy skoro všichni. Král Andy se nudil. Nehorázně nudil. Ne, že by neměl nic na práci, ale jelikož byl jediný, kdo byl dál než ve vedlejším městě, tak věděl, že existuje i něco jiného než pole a pivo. A to ho strašně žralo. Byl by už pověsil kralování na hřebík a vyrazil do světa za dobrodružstvím, když by se tu a tam, jednou za čas, vyjímečně, nestalo něco nečekaného…

---