Pierceova plavba I

Tehle román se odehrává za vlády Karla II. v Anglii na moři mezi Anglií a Španělskem. Nemám jí ještě dokončenou a dokončím ji až za dlouho. :-)

Už byl konec září a Pierce se procházel naposledy svým letním sídlem. Pozastavil se před portrétem svého otce Camerona Rodrigueze a vnímal svěží vánek, který vál z otevřeného okna. Jak pozoruhodně jsou si podobní. Na Pierceovi vždy vynikali oříškově hnědé oči a tmavě hnědé vlasy, které rámují jeho zdravě zbarvený obličej. A vždy, když prošel dámskou společností, mnohé lady obdivovaly jeho svalnatou a vysokou postavu s ocelovýma rukama. To vše sdělil po otci. Pierce byl rád, že jeho otec bydlí v jeho letním sídle. Rád se za Cameronem vracel a Cameron ho vždy s potěšením uvítal. Pierceův otec byl pokaždé milý a veselý, když ho Pierce viděl a snad se ještě nestalo, že by byl den, kdy by se mračil.

Po chvíli Pierce odlepil oči od portrétu a prošel dveřmi do knihovny a vytáhl z horní poličky knihu. Jackovy plavby, jaké asi byly?, četl Pierce název slavné knihy. A po chvíli ji zase zastrčil zpět. Potom se podíval na své oblíbené hnědé křeslo, které stálo naproti knihovně. Sedl si a podíval se z okna. Svůj zrak upřel na protější zámek. Je to sídlo lady Anny. ,,Jak tu může být celý rok?” divil se. Byla pravda, že lady Anna měla jen jedno sídlo, ve kterém trávila svůj život deno denně asi už šest let. Ani netoužila mít více sídel. Byla sice bohatá, ale dva zámky by si nedovolila. Pierce je hrabě a vždycky si přál mít co největší a nejbohatší majetek. Jedno místo mu nestačilo, tak každé léto trávil ve Španělsku, přičemž v zimě se o něj staral Pierceův otec. Vzpomněl si i na stavbu, kterou nechal postavit v Anglii, aby v zimě trávil čas ve dvou sídlech. Ale přeci jenom v Rodriguez Hall se mu líbí víc.

Elegantně přehodil pravou nohu přes levou a vtom uslyšel hlas svého věrného sluhy:

,,Loď je připravená k odplutí, pane!” oznámil Gabriel.

,,Jistě, Gabrieli" odpověděl Pierce a zvedl se z křesla a prošel dvojitými dveřmi přes modrý a červený salonek do chodby. Přelétl očima přes gobelín, který visel na zdi a seběhl ze schodů dolů. Prošel chodbou, jejíž zdi zdobily obrazy. Jeden ze strážců otevřel Pierceovi bránu.

,,Děkuji, Geoffreyi," kývl hlavou Pierce a spěchal přes francouzskou zahradu směrem k lodi.

,,Pierci!" zavolal někdo za Pierceovy zády. Otočil se.

,,Otče! Myslel jsem, že jsi na lovu. Vždyť už jsem se rozloučili."

,,Ano, byl jsem na lovu, ale přeci jenom se mi zastesklo. Chtěl jsem tě jednou vidět. Budu tady až do příštího léta sám. A to je dlouho."

,,Matka ti asi chybí?" zeptal se nesměle Pierce, protože Cameron neměl příliš moc rád, když se mluvilo o matce.

,,Ano...Ellen byla dobrá matka," odpověděl a zadíval se kamsi za Pierce.,,Byla už těžce nemocná, když jsi se narodil. Je to necelých devět let zpátky, co zemřela a stejně jsem se s tím ještě nevyrovnal."

,,Promiň, já jsem nevěděl..."

,,To nic, Pierci," pohlédl Cameron Pierceovi do očí.

,,Jistě, tati." A naposledy se spolu objali.

,,Lorde Pierci!" zavolal Gabriel.

,,Už běžím, Gabrieli." Pierce vyšel po schůdcích do lodě a zamával svému otci. Potom se otočil a zeptal se svého sluhy:

,,Gabrieli, kolik jsi vzal jídla s sebou?"

,,Nemějte obavy, pane, máme dostatek," ujišťoval ho Gabriel. ,,Vaše kabina je připravena.

,,Děkuji, Gabrieli." Pierce zamířil do své kabiny, sedl si na postel. Přehodil si levou nohu přes pravou a vnímal houpání lodě. Možná se ještě do Španělska odstěhuji, přemýšlel. Španělsko se mu líbilo a už několikrát se rozmýšlel, zda by si s otcem vyměnili sídla, ale potom si to rozmyslel, protože španělštinu neovládá tak dobře jako otec a přeci vláda španělského krále Karla II., syna Filipa IV. není tak dobrá jako vláda anglického krále Karla II., syna Karla I. Zvedl se tedy z postele a šel rozsvítit petrolejovou lampu. V této místnosti byla vždycky tma, i když bylo to nejkrásnější počasí. Lehl si na postel a díval se do stropu. Položil si pravou nohu na pokrčené levé koleno a myslel na matku, přičemž jezdil svými prsty po botě od špičky k patě a zase zpět. Ellen zemřela, když bylo Pierceovi 14 let. Častokrát trpěla horečkami a snad každý den měla zvýšenou teplotu. Cameron nikdy nevěřil, že Ellen skolí horečka. Pierce se každé léto těšíval k matce i otcovi do Španělska, ale teď se už může těšit jen na otce. Pierce přestal pohybovat rukou na botě a otočil se na bok a začal hladit hřbet postele. Měl před sebou zhruba měsíc plavby. Už se těšil na to, až udělá první krok do Rodriguez Hall. Rodriguez Hall bylo o něco větší sídlo než Sommer Hall, ale zase možná o trochu menší než Pierceovo druhé sídlo na severu Anglie - Pierce's Residence.

Už se schylovalo k večeru. Zvedl se z postele a otevřel dveře kabiny.

,,Gabrieli!"

,,Ano, pane?" přiběhl odněkud sluha.

,,Gabrieli, potřeboval bych se vykoupat."

,,Hned vám přinesu vanu, hrabě."

Sluha odešel a Pierce začal chodit po pokoji a zamířil ke svému zavazadlu. Začal si vybalovat věci. Uchopil nohavici svých hnědých kalhot a složil je na polovinu. Došel k polici a položil je tam. Vždycky měl radši, když si věci vybaloval sám.

Najednou uslyšel zaklepání.

,,Dále," vyzval Pierce klepajícího dovnitř.

,,Hrabě Pierci, neseme zde pro vás tu vanu, jak jste si přál." Přišli tři mladí muži a postavili vanu doprostřed kabiny.

,,Stephene, Gabrieli, Christiane, díky, do konce dne máte volno a ty, Gabrieli, buď tady u mé kabiny.

,,Ano, lorde, ale přeci, kdybyste potřeboval, klidně vám uklidím..."

,,Není třeba, můžeš jít."

Pierce si sundal oblečení a zamířil k vaně. Vlezl do vany a ponořil se do vody. Uchopil mýdlo, umyl a zůstal ležet ve vaně se zavřenýma očima. Viděl před sebou matku. Dlouhé hnědo-červené vlasy jí lemovaly obličej. Usmívala se a přitom běžela proti němu s těmi rozevlátými vlasy.

,,Pierci!" přivítala ho, když se s otcem vracel z lovu.

,,Mami! Už se mi po tobě stýskalo!", vyhrkl mladý Pierce.

,,Copak jsi to ulovil?" zeptala se Ellen.

,,Takového malého vepře!"

,,Tak pojď už domů, ty jeden vepříku!" Pierce doběhl do zámku a skákal do stropu jako malé dítě. Za chvíli přišla Ellen a vedla Pierce do loveckého salonku. Vyšli po schodech do patra, prošli chodbou kolem obrazů a ocitli se v salonku plného lovců. Oba si sedli na křeslo.

,,To jsem zvědavá, jestli ti vydrží chuť takle chodit na lov každý den." koukla Ellen po Pierceovi.

,,Jo, vydrží!" odpověděl Pierce a usmál se.

,,Jen aby!" pochybovala Ellen.

,,Tak pojď už, ať ti nevystydne jídlo. Kuchaři uvařili něco dobrého."

,,Ale vždyť jsme tu sotva minutu!"

,,Po obědě se sem ještě vrátíme a popovídáme si." Zamířili do jídelny.

,,Co to voní?" zeptal se Pierce.

,,Pečené kuře, hrabě," usmál se na Pierce jeden mladý kuchař, který právě přinášel talíře.

,,Sedni si, Pierci." vyzval Pierce Cameron vcházející do jídelny a všiml si zakašlání Ellen.

,,Je ti dobře, drahoušku?" zeptal se Ellen.

,,Jistě, Camerone, neměj obavy,” odpověděla, i když se necítila každý den dobře. Potom se usmála. Cameron si to přeložil, že je v pořádku a lákal Pierce na večeři:

,,Večer se můžeš těšit na svůj úlovek, Pierci!”

,,No tak, Camerone, nech ho být, vždyť teprve obědvá," napomenula ho Ellen.

,,Chválím ho za jeho úlovek!" hájil se Cameron.

,,Já vím, Camerone."

A než bys řekl švec, Pierce zhltal celý oběd.

,,Pierci, běž si lehnout do své komnaty.

,,Jo." Pierce se zvedl a pomalým krokem došel do svého pokoje. Lehl si na postel a zavřel oči. Jak to bylo tenkrát krásné časy, vzpomínal Pierce na své mládí. Najednou uslyšel klepání. Vrátil se zpátky do reality a uvědomil si, že jede do Rodriguez Hall.

,,Dále," řekl Pierce a otevřel oči.

,,Pane, to, co vám chvi říct je důležité a až budete vykoupaný a oblečený, budu vás čekat za dveřmi a promluvíme si," vysvětloval Gabriel skrz přivřené dveře. ,,Jde o lady Annu z Beckinsale's Château.

,,Jistě, Gabrieli." Jakmile zaklaply dveře, Pierce se začal pomalu vynořovat z vody. Osušil se svým ručníkem a oblékl se do hnědých kalhot. Potom otevřel dveře. Uviděl Stephena.

,,Stephene, sice už máš volno, ale mohl bys odnést tu vanu?" zeptal se ho.

,,Samozřejmě, lorde." přitakal Stephen. Mírným gestem naznačil Gabrielovi, který vcházel do podpalubí, že potřebuje pomoc. Když Pierce viděl, jak oba dva páni odnášejí vanu, zvedl se z postele svou bílo-hnědou košili a oblékl si ji. Potom si sedl na židli a obul si své vysoké hnědé boty. Na zaklepání Pierce reagoval svým obvyklým:

,,Dále." Vstoupil Gabriel s lahví vodky a dvěmi skleničkami.

,,Posaď se," vyzval Pierce Gabriela, přičemž uvolnil sluhovi židli sedl si na postel.

,,Děkuji, hrabě," ocenil tuto laskavost Gabriel. Pierce tvářící se jakoby to neslyšel, se zeptal:

,,O co jde?"

,,No..." nadechl se Gabriel a všiml si, že se Pierce podíval na své mokré nohy, které si čistil prsty. Potom spustil to, co měl na srdci. ,,Lady Anna má problém." Při této zprávě Pierce nespustil oči ze svých kalhot, ale svěsil ruce podél těla. ,,Mezi Španělskem a Anglií je potopená v moři nějaká loď a loď Lady Sommer patřící lady Anně se právě zahákla na tohle potopené plavidlo. Máme strach, že se i Lady Sommer potopí, protože dolní části jsou plné vody." Pierce sebou trhl, podíval se na Gabriela a zeptal se:

,,Odkud to víš?"

,,Jestli znáte sovu, která někdy létá u vašeho sídla, tak to je oblíbená sova lady Anny. Bez té sovy ona nemůže žít. Asi vám došlo, že ji má s sebou, takže poslala vzkaz, který sova doručila Pierce's ship." Jakmile Gabriel domluvil, mnul si prsty.

,,Pochopil jsem, že od nás potřebuje pomoc. Je ale velmi zajímavé..." Pierce se zamyslel. ,,...že věděla o mé plavbě. Nevíš o tom něco, Gabrieli?"

,,Nic o tom nevím, ale myslím, že řešit tuhle věc je v téhle situaci maličkost. Jestli si chcete ten dopis přečíst, zde je." A položil dopis na noční stolek vedle postele. ,,Asi se divíte, že jsem vám to nedal dříve - hned po doručení, ale nevěděli jsme, co to je a nepřipadalo nám nezdvořilé vám to nedat přečíst hned." Gabriel poznal Pierceův nechápavý výraz a pochopil, že Pierce moc dobře neporozuměl slovnímu spojení nepřipadalo nám nezdvořilé vám to nedat přečíst, a pokusil mu to vysvětlit znovu: ,,Jestli jste mě dobře pochopil, Christian uviděl sovu a viděl, že má něco zastrčené za řemínkem, takže považoval za samozřejmost, že se na to podívá a pustí sovu pryč. Přečetl si ten dopis a dal jej mně a já..."

,,To stačí, Gabrieli. Nebudeme to teď řešit, myslím, že bychom měli pomoct lady Anně. Kde se nachází?"

,,Asi pět mil severně od nás."

,,Děkuji, nech mi tu ten dopis, já se na něj podívám a vyřiď kormidelníkovi, ať jeden tím směrem, kde je lady Anna," nařídil Pierce Gabrielovi. Gabriel kývl hlavou, zavřel za sebou dveře a Pierce si šel lehnout na postel a přečíst si dopis. Stálo v něm:

Prosím, pomozte mi. Jsem lady Anna a moje loď lady Sommer se zahákla o ztroskotanou loď a bude za chvíli plná vody. Jestli nepřijedete co nejdřív, už nebudu moct pohlédnout na svět, prosím přijeďte. Loď by se měla nacházet na západ od Vás tak 4 míle. Všechno Vám pak vysvětlím. Lady Anna

Dopis napsán černým brkem byl svázaný do ruličky, kterou Christian našel zastrčenou za sovým řemínkem. Po přečtení Pierce položil dopis na stolek a lehnul si na bok. Pierce vlastně nic moc o lady Anně nevěděl. Sice se mohli vidět každé léto, ale snad nikdy jeden druhého nepozval do svého zámku. Přemýšlel o tom, jak se mohla dozvědět, že Pierce právě pluje do Anglie. Ale nedokázal si připustit, že ho sledovala. Jestli zbývají tak asi čtyři míle k Lady Sommer, budeme tam tak do hodiny, počítal Pierce. Doufal, že se mu podaří zachránit lady Annu i celou posádku.

Už se stmívalo a Pierce ještě nevečeřel, a proto šel vyhledat Gabriela. Vyšel po schůdcích na palubu a tam ho uviděl stát na opačné straně než kormidelník a Pierce viděl, že si nechal do obličeje vát vítr. Loď se začala víc pohupovat. Podíval na oblohu a zjistil, že za chvíli se může spustit déšť. To se mu nelíbilo. Jestli bude pršet, Lady Sommer se potopí. Ne, to přece nemůže dopustit! Přiběhl ke kormidelníkovi.

,,Parisi, zrychli tempo a to hned!" přikázal mu.

,,Ano, pane." Potom se otočil na podpatku a šel ke Gabrielovi. Najednou se zasekl. Vždyť ani lady Annu nezná. Může mu být ukradená...Nemusí ji přece vůbec pomáhat, pomyslel si Pierce. Tak alespoň udělá nějaký dobrý skutek.

,,Gabrieli, nachystej mi něco k jídlu," poklepal Pierce sluhu na rameno.

,,Ovšem, pane, mohu vám nabídnout šunku a chléb, zabíjačku..."

,,Jistě, dám si zabíjačku," přerušil Pierce Gabriela. Potom odešel do své kabiny a jen čekal na jídlo. Cítil houpání lodě. Jestli budou velké vlny a spustí se bouřka, nemusí doplout k lady Anně do hodiny. A jestli se Pierce nevyspí, nebude už mít sílu zachránit lady Annu. Měl by si aspoň odpočinout.

Když už se Pierceovi zdálo, že čeká už dlouho na jídlo, ozvalo se zaklepání. Po Pierceova vyzvání vstoupil Gabriel a nesl zabíjačku. Položil ji na stolek.

,,Můžeš odejít." nakázal Gabrielovi, aniž by Gabriel něco řekl. Pierce si sedl na postel a pustil se do jídla. Když to dojedl, požádal Gabriela o odnesení. Potom si lehnul na postel a pokoušel se na necelou tři čtvrtě hodinu zdřímnout.

---