Pierceova plavba II

Tehle román se odehrává za vlády Karla II. v Anglii na moři mezi Anglií a Španělskem. Nemám jí ještě dokončenou a dokončím ji až za dlouho. :-)

Spal jakýmsi polospánkem, až ho probudilo velké houpání lodi. Vyběhl na palubu a v dáli uviděl loď. Na její vlajce bylo napsáno Lady Sommer. Hodně pršelo a byla bouřka. Pierce's ship měla problém udržet se na moři a Pierce si uvědomil, jak těžké je to pro Lady Sommer. Pomalu se blížili k lodi a všiml si, že je skoro celá plná vody. A pokaždé, když se shoupla dolů, nabrala další vodu.

,,Sakra," zaklel Pierce, protože viděl, že je na palubě voda až po pás. Na palubě stály tři ženy a asi sedm mužů.

,,Parisi, Parisi!" křičel Pierce, protože v tom dešti nebylo slyšet skoro nic. ,,Zkus natočit pravobok Pierce's ship k levoboku Lady Sommer!"

,,Jistě, lorde, už to dělám," a přijel na těsno k Lady Sommer a zahákl za ní kotvu.

,,Ano, to stačí!" zařval Pierce, když lodě do sebe narazily. Chvíli se třely o sebe, ale potom, jakoby se spojily, se houpaly stejně a Lady Sommer nabírala další vodu.

,,Krucinál! To snad není možné! My se snažíme pomoct a ono se to začne potápět!" štval se. Pak nařídil posádce, ať jde zachránit Lady Sommer. Všichni opatrně přelézali z lodě do lodě. Pierce sledoval situaci na pravé straně lodi a pomáhal některým, kteří neuměli přejít bez potíží, i když dalo by se říct, že potíže mělo hodně lidí. Přelézání z lodě do lodě není nic příjemného.

,,Kdybyste něco potřeboval..." křičel Gabriel, když přelézal, ale Pierce ho nenechal domluvit.

,,Nevysiluj se, Gabrieli a běž!" namáhal svůj hlas a pomohl Gabrielovi překročit ze své lodě do lodě Lady Sommer.

,,Ale přeci jen..." nechtěl nechat Pierce přelézat jako posledního.

,,Tak už běž...běž!" popoháněl ho.Gabriel byl poslední, kdo přešel. Skočil do vody, která se držela na palubě a podal ruku Pierceovi. Pierce ruku ochotně přijal a udělal první krok. Lodě se stále houpaly a Pierce stál jednou nohou na Pierce's ship a druhou na Lady Sommer.

,,Ksakru!" nadával, protože lodě se začaly houpat každá zvlášť, takže Pierceovi se střídaly nohy, že jedna byla nahoře a druhá dole a naopak. Pustil se Gabriela a balancoval na lodích.

,,Chyťte se mě, no rychle," křičel Gabriel. ,,Nemáme moc času!" vyzýval Pierce. Nakonec se mu podařilo chytnout Gabriela a přelezl do lady Sommer. Potom se brodil vodou, která mu sahala skoro po krk. Očima hledal lady Annu. Kde může být? Co když se utopila, lekl se a zrychlil tempo.

,,Lady Anno! Kde jste?" volal Pierce. ,,Sakra, tak ozvěte se!" Najednou o něco zakopl. Ne! to přece nemůže být pravda! Lady Anna je... Potopil se a vytáhl něčí tělo. Podíval se mu do obličeje a zjistil, že je to nějaký muž od lady Sommer. Sáhl mu na tepnu. Žije! No skvělé, jak ho teď potáhne? Nedá se nic dělat. Uchopil ho za ruce a přehodil si ho přes záda. Brodil se dál vodou a za chvíli už nemohl. Byla mu zima a sotva udělal krok. Takle se dlouho neudrží. Musí přece zachránit lady Annu.

,,Christiane!" zvolal. Neslyší. ,,Christiane!"

,,Ano, pane, odnesu ho na loď," odpověděl Christian na nepoloženou otázku, jakoby věděl, že se Pierce chce na tohle zeptat. Když byli v dostatečné blízkosti, Pierce se otočil ke Christianovi zády a položil mu na jeho záda toho muže.

,,Pomoc, pomozte mi!" slyšel Pierce dámský hlas. Rychle se za hlasem vydal. Hlas se šířil někde od kormidla. U kormidla uviděl obličej ženy, která se už skoro potápěla.

,,Už tam běžím!" spěchal Pierce. Všiml si, že se ta dáma nemůže pohnout.

,,Už tam budu," snažil se Pierce. Neznámá žena měla co nejvíc zakloněnou hlavu, takže sotva dýchala. Jakmile k ní Pierce dorazil, chtěl ji vzít za ruku a odtáhnout na Pierce's ship, ale ona začala křičet:

,,Mám přiskříplou nohu za nějaké dřevo! Rychle mi pomozte! A kde je lady Anna?"

,,Nevím, kde je lady-. Hned vám pomůžu." Potopil se pod vodu a nahmatal její nohu. Zkoušel ji vyháknout, ale moc to nešlo. Za chvíli se musel nadechnout. Vynořil se a divoce se nadechoval.

,,Tak rychle! Vždyť tu umřeme!" řvala hystericky dáma.

,,Klid, madam!" uklidňoval ji Pierce. ,,Jak se vlastně jmenujete?" zeptal se.

,,Elizabeth," odpověděla. Potom náhle pohlédla Pierceovi do očí. ,,Jak se můžete v téhle situaci ptát na něco takového?!" naštvala se.

,,Uklidněte se, Elizabeth!" Potom se znovu potopil, uchopil ji za kotník a pokoušel se jí vyprostit. Sakra! Zatracená práce. To z toho nedostanu, pomyslel si Pierce. Za chvíli se zase málem udusil a musel se opět nadechnout.

,,Pomoc," zajíkala se Elizabeth.

,,Hned to bude." chlácholil ji Pierce a naposledy se potopil, chytil Elizabetinu nohu a lomcoval s ní takovou dobu, než se dřevo neuvolnilo. Potom konečně vyplul na povrch.

,,Konečně, slečno! Teď se mě chytněte za ramena a vylezte mi na záda," Elizabeth to z nouze udělala, jinak by se neopovážila. Na levoboku uviděl, jak přelézá posádka z Lady Sommer do Pierce's ship. Určitě tam někde je lady Anna. Doplavil se s Elizabeth ke kotvě a se zeptal Stephena pomáhajícího s přecházením.

,,Už je tam lady Anna?"

,,Ne. Myslel jsem , že jste jí tam někde viděl?" lekl se Stephen.

,,Neviděl. Sakra. Podejte teď ruku Stephenovi,” otočil Pierce hlavu doprava, aby Elizabeth slyšela to, co říká. Stephenovi podala ruku a položila levou nohu vedle kotvy.

,,Teď tuhle nohu přehoďte sem," nakázal Stephen Elizabeth. Jakmile Pierce nenesl žádné břemeno, vydal se hledat lady Annu. ,,Myslím, že už tu nikdo není," řekl Gabriel, který šel s jednou dámou na zádech. ,,Ne, lady Anna se ještě nenašla."

,,Co?" lekl se Gabriel.

,,Já vám ale teď nemohu pomoct."

,,Já vím, zachraň, koho můžeš." zařval Pierce ještě za sebe na Gabriela. Potom už se nedalo dotknout země, protože voda stoupala rychle, takže Pierce v lady Sommer plaval.

,,Lady Anno!" zvolal Pierce. Nikdo se neozval. Co když je... Ne, není. ,,Lady Anno," zavolal ještě jednou. Znovu se nikdo neozval. Bylo slyšet jen narážení dešťových kapek do vody. ,,Kruci," zaklel. ,,Kam mohla jen zmizet?" divil se. Pod palubou bude těžko, když je celá pod vodou. Vyčnívaly jen některé části lodi. Najednou Pierce spatřil něco červeného. ,,Ach bože, lady..." a dal ruce pod její záda a držel ji na hladinou. Všiml si, že jsou asi někde u schodů, které vedou pod palubu. Poklepal Annu na obličej. ,,Lady, probuďte se!" Sotva to dořekl , Anna se probrala, vyprskla na Pierce vodu a spustila:

,,Co...co si to dovolujete?" Pierceovi naskočil nechápavý výraz. ,,Nedělejte, že to nechápete, okamžitě mě pusťte, lorde..."

,,Pierci," dořekl za ni Pierce. ,,Právě si vám dovoluji zachránit život, madam."

,,Ach, pardon. Promiňte, já se omlouvám. Hrabě Pierce Rodriguez ze Sommer Hall?" podivila se Anna.

,,Ano. Podívejte se, teď nemáme čas na seznamování," popadl ji svýma ocelovýma rukama, položil si ji na záda a pokoušel plavat.

,,Taková opovážlivost, taková drzost...", rozčilovala se Anna a Pierce vůbec nechápal, co se to s ní děje. To chce snad zemřít?

,,Milá lady Anno, nebýt mě, nemusela jste tu už dávno být. Že jsem vás vůbec zachraňoval," litoval Pierce. ,,A nehýbejte se pořád, slečno," nakázal jí.

,,Co? Vy drzý malý..."

,,Tak to by snad stačilo, ne?" zlobil se Pierce. Lady Anna se zastavila a přestala se kroutit na Pierceových zádech. Trochu se zastyděla. Co se to s ní děje? Tohle mu nešlo do hlavy, vždyť jí zachraňuje život! ,,Ztěžujete mi práci a vůbec, měl jsem vás tu nechat." Anna se nadechla a užuž chtěla setřít Pierce nějakou nadávkou, co měla v zásobě, ale pak si to rozmyslela.

Dopluli ke kotvě. Pierce musel na chvíli pustit lady Annu do vody. Vyškrábal se na hranu lodě a přikázal Anně:

,,Podejte mi ruku." Anna chtěla odporovat, ale záhy zjistila, že se odtamtud nedostane, a tak Pierce poslechla. ,,Honem, kotva se uvolňuje!" Pierce vynalezl všechny své síly, aby Annu vytáhl k sobě. ,,Konečně, jste moc těžká, madam," ujelo Pierceovi, když Annu konečně dostal k sobě.

,,Co, prosím? Co si to dovolujete, vy arogantní bastarde!" Oba se cítili, jak se lodě divoce houpou, ale ani jeden hádku nechtěl ukončit.

,,Slečno, jestli se takle budeme pořád hádat, můžeme tu zemřít," vztekal se Pierce.

,,Skvělé, tak mlčte a nepromluvte už ani slovo!" nakázala Anna Pierceovi.

,,Budu mlčet, když vy zmlknete," řekl Pierce.

,,Moje řeč!"

,,Musíte mít vždycky slovo poslední?" zeptal se Pierce.

,,No to je absurdní..." Pierce se všiml, že se kotva uvolnila a šlo teď o život. Přeskočil na hranu Pierce's ship. Anna začala hystericky řvát a křičela něco o tom, že to nepřežijí a podobně. ,,Skočte!"

,,To se vám řekne, když už jste v bezpečí."

,,Nemelte nesmysly a dělejte to, co říkám. Čím dřív skočíte, tím menší bude mezi námi ta díra," a ukázal na mezeru, která se tvořila oddalováním lodě. ,,Tak dělejte!" Anna sebrala odvahu a skočila. Jenže lodě byly příliš od sebe. Pierce stačil chytit ruce Anny a seskočil dovnitř do lodě. Byl předkloněný a držel ruce Anny, protože se jí nepodařilo skočit na hranu, takže se držela jen Pierceových rukou a pod sebou měla pěkných pár metrů výšky.

,,Tak dělejte něco! Copak tam nemáte někoho na pomoc? Zachraňte mě!"

,,Nikdo nemá čas, všichni se zaobírají léčením vaší posádky, madam. Nikdo nás neuslyší před tenhle hluk, který tu vládne," odpověděl Pierce a pomalu vytahoval Annu do lodě. ,,Ještě kousek a už to bude," uklidňoval Annu Pierce.

,,No konečně, to byla doba," řekla vyděšená Anna, když se ocitla na pevném povrchu. Prudce dýchala a upravovala si šaty.

,,Víte, co si o vás myslím, lady?" prohodil Pierce. Anna se podívala vražedným pohledem na Pierce a mlčky čekala na odpověď. ,,Myslím si, že jste nevychovaný, drzý, malý spratek, který si zaslouží pár facek." Anna se rozkašlala a nevěřícně mrkala očima. S těmi fackami to Pierce možná přehnal, bylo mu toho líto, ale Anna si to zaslouží. Vrtalo mu pořád hlavou, proč jen chtěla zemřít.

,,Jak se opovažujete?" naštvala se Anna.

,,Lady Anno, od prvního okamžiku, kdy jsme se viděli, se pořád se mnou hádáte..."

,,Já s vámi? No tak to snad ne. To spíš vy se mnou!" mračila se Anna.

,,A navíc, lady mě neoslovujete, jak se slučí a patří. Jsem hrabě Pierce Rodriguez z Rodriguez Hall a bylo by od vás slušné, kdybyste, to respektovala," řekl Pierce.

,,Ovšem, hrabě," dala si záležet na vyslovení a zdůraznění posledního slova. ,,Ale jestli se budete chovat takle neomaleně..."

,,Ne, slečno," skočil jí do řeči Pierce. ,,Vy se chováte neomaleně pořád a to vás oslovuji velice slušně."

,,A co ten váš drzý malý spratek, to je slušné?" ohradila se Anna,

,,A ocenil bych, kdybyste šla pomoct jak své, tak mé posádce. Jsou všichni v ohrožení," pokračoval Pierce, jakoby neslyšel, co Anna řekla. Sakra, ženská, co s ní teď Pierce bude dělat?

,,Co je s Elizabeth?" vyhrkla Anna.

,,Domnívám se, že je v pořádku. Počkejte chvíli," řekla Pierce. ,,Gabrieli," zavolal na svého sluhu.

,,Jistě, pane, už běžím," reagoval Gabriel a přiběhl někde od kormidla. ,,Ó, má lady," klekl si a políbil Annu na ruku.

,,Hrabě, volal jste mě?" zvedl se ze země a čekal, co Pierce řekne.

,,Postarej se tady o lady Annu. Zajisti jí kabinu. Zajímala se o Elizabeth, tak ji prosím tě k ní zaveď. Stephene," otočil se na Stephena, který stál za ním a vzal na vědomí, že Gabriel kývl na jeho požadavky. ,,Postarej se o jídlo a zařiď co nejrychlejší plutí, a ty Christiane," zavolal na Christiana, kterého právě viděl vcházet do podpalubí. ,,Opatři povlečení pro lady Annu a koupel," rozdal Pierce rozkazy. A ještě něco, vzpomněl si. Musí si promluvit s tou zatracenou Annou. To se mu zrovna moc nechce. ,,Gabrieli, počkej ještě chvíli," zarazil ho Pierce. Gabriel i Anna se otočili. ,,Promiň, ale musím si ještě něco vyřídit s lady Annou.

,,Určitě, milorde."

,,Lady, když dovolíte...", řekl Pierce. Anna se zamračila, ale nedovolila si žádnou nadávku. Když scházeli schůdky do podpalubí, Anna si nenechala svou řeč do Pierceovi kabiny.

,,To mě nemůžete ani chvíli nechat s Elizabeth?" naštvala se.

,,Elizabeth je vaše..."

,,Služka," odpověděla za Pierce. Pierce otevřel dveře kabiny a Anna vstoupila. Když vstoupil i Pierce, zaklapl za sebou dveře a rozsvítil lampu. ,,Co chcete?" zeptala se.

,,Chováte se jako malé dítě." Anna nestačila nabrat dech, ale vypravila se sebe:

,,Vy jeden...vy, vy..."

,,Došla vám slova," pousmál se Pierce, ale Anna se tvářila, jakoby jí někdo ubližoval.

,,Chci vám jen zachránit život, lady," odpověděl Pierce.

,,Ještě tady umřu kvůli těm vašim kecům." Pierce ji varoval pohledem a řekl:

,,Nebudeme se teď hádat, madam, a řekněte mi, kam plujete?"

,,Teď nemám ponětí, ale ještě když jsem měla od vás klid, měla jsem namířeno do Will Château. To je sídlo mých rodičů."

,,Kde to je?" zeptal se Pierce.

,,Na jihu Anglie. Jezdím tam jednou za rok."

,,Will Beckinsale tedy musí být váš otec," uvažoval Pierce.

,,To ano, je skvělý a úžasný."

,,S ním bych si asi rozuměl. Pardon, že to říkám, ale musím vás tam dovést a potřebuji vědět kam a za kým vlastně jedeme," řekl Pierce.

,,Hm, zajímalo by mne, kdo by si s vámi tak mohl rozumět," podotkla ironicky Anna.

,,Nezačínejte zase, slečno," varoval ji.

,,Omlouvám se, ale někdy vás nemůžu ani vystát." Pierce měl co dělat, aby nevybuchl, ale nakonec se zeptal:

,,Jak se jmenuje vaše matka?"

,,Sharman. A jen pro vaši informaci - žije.

,,Ano, jistě," kývl hlavou Pierce. ,,Moje matka Ellen už nežije. Zemřela, když mně bylo čtrnáct."

,,To je mi líto," cítila s Piercem Anna.

,,Byla skvělá a úžasná jako váš otec, jak jste říkala. Já i můj otec Cameron jsme ji milovali. Můj otec její smrt těžko nesl a pořád se s její smrtí nemůže vyrovnat.." Pierce se odmlčel a v kabině chvíli panovalo ticho. Pierce pokukoval po Anně. Prohlížel si její světlé dlouhé blond vlasy, které měla stáhnuté v drdol. Podíval se do jejích modrých očí , které se dívaly někam na zeď, potom na její plné rty a sjel pohledem na modrobílé šaty. Byly teď špinavé a mokré, ale hodily se na její poměrně vysokou postavu.

,,Ten meč je váš?" Anna ukázala na zeď, který visel na zdi.

,,Ano, dostal jsem ho právě od své matky někdy kolem mého třináctého roku. Tenkrát jsem hodně snil o svém vlastním meči a od té doby jsem si ho pověsil sem do lodě. Vždy, když nás přepadli piráti, bojoval jsem s ním." A zase zavládlo ticho.

,,Až přijedeme do Will Château, můžeme navštívit mou rodinu," prolomila Anna ticho.

,,To velice rád, ale pokud ovšem nejsou vaši rodiče někdy nesnesitelní jako jste občas vy," odpověděl Pierce a dal si záležet na předposledním slůvku.

,,Hrabě Pierci, nemusíte zase otevírat novou hádku," zvýšila hlas Anna.

,,Pardon, madam," omlouval se Pierce. ,,Ale mám na vás ještě jednu otázku. Jak jste věděla, že jsem na cestě do Rodriguez Hall? Předpokládám, že Sommer Hall a Beckinsale Château se navzájem nějak moc nesetkávali. Musela jste se přece někde dozvědět, že jsem poblíž vaší lodi, jinak bych vás nemohl zachránit. Jak mi tohle vysvětlíte?" žádal vysvětlení. Anna se zarazila a bylo na ní vidět, že horečně přemýšlí, co říct.

,,Já se ráda procházím," začala, ale Pierce ji přerušil:

,,To znamená, že jste šla kolem mého sídla a čirou náhodou jste zaslechla..."

,,Ne, počkejte chvíli," zastavila Anna Pierce. ,,Když mi bylo tak pod patnáct let, ráda jsem se chodila dívat na vaše sídlo a zůstalo mi to až do teď, takže se i nyní ráda podívám na vaše sídlo."

,,A co tím chcete říct?" nemohl se Pierce dočkat odpovědi.

,,Prostě jsem zaslechla, jak někdo říká něco o tom, že za tři dny odjíždíte..."

,,To je teda opovážlivost, odposloucháte..." zlobil se Pierce.

,,Já se omlouvám, ale líbí se mi architektura vaše zámku a nevidím důvod proč se k vám nemohla jít podívat."

,,To stačí, schylujete tuto situaci k další hádce. Moji sluhové vám zajistí oblečení, nocleh a jídlo. Snad, abyste šla."

,,Tss," ohradila se Anna. ,,Vyháníte mě odsud a navíc říkáte, že já schyluji situaci k hádce. Že se nestydíte!" Pierce otevřel dveře a čekal na Annu. Ta se neochotně zvedla a s dalším hlasitým tss prošla kolem Pierce. Potom ještě z dálky zakřičela: ,,Dobrou noc a dobře se vyspěte, abyste zítra neměl zase hádací náladu!" Pierce měl sto chutí napřáhnout ruku a..., ale ovládl se. Měl by se najíst, řekl si, když zabouchl dveře kabiny. Dneska měl těžký den. S Lady Sommer je konec. Anna je vlastně asi bez lodě, jestli nemá nějakou další. Kdyby Anna nebyla příliš drzá, nemusí být tak nesnesitelná.Až do teď Pierce nevěděl, kdo bydlel naproti jeho letnímu sídlu. Pokaždé, když se na Beckinsale Château podíval, představil si elegantní, slušnou a vychovanou ženu. V jeho představách se objevovala šarmantní žena Pierceových snů. Doposud si o Anně myslel, že je okouzlující a odpovídá jeho představám. Jak hluboce se mýlil. Vzpomněl si na to, když viděl Annu málem mrtvou a bál se o její život, ale to ještě nevěděl, kdo tohle krásné stvoření je. Anna krásná je, je i elegantní a vkusná, ale až do té doby než promluví. Ten její nezdvořilý hlas! Ten Pierce dohání k šílenství! Měla by se ovládat, když mluví.

Najednou někdo zaklepal na dveře a hned se v nich objevila Anna.

“Děkuji vám za záchranu života,” řekla tiše a sklopila oči.

“Nemáte zač,” usmál se Pierce. To ji to najednou tak zamrzelo? Nebo jí to snad někdo řekl, aby se omluvila? To je opravdu zvláštní.. Lady tam chvíli stála a pak zavřela dveře. Pierce ještě chvíli za ní nevěřícně koukal. Poděkování byla samozřejmost, ale u Anny tedy ne.

---