Pierceova plavba III

Tenhle román se odehrává za vlády Karla II. v Anglii na moři mezi Anglií a Španělskem. Nemám jí ještě dokončenou a dokončím ji až za dlouho. :-)

Pierce si podle intuice všiml, že přestalo pršet. Otevřel dveře a vyšel po schůdcích na palubu. Blízko Parise uviděl oblečenou Annu s Elizabeth a radši odvrátil zrak nad sebe. Viděl, jak Woody, Sam a Bruce zvedají plachty s nápisem Pierce's ship. Byla vidět pára, která se vypařovala z vody, která tam zůstala ještě po dešťové spoušti. V zadní části lodi seděla část posádky lady Anny. Pierce se rozhodl s nimi seznámit a potom by se konečně měl najíst.

,,Ó, hrabě Rodriguezi," vítala posádka údivem Pierce.

,,Je nám líto vaší matky," ujal se kdosi slova. Jak to může vědět? divil se Pierce. Jeho zrak si změřil všechny lidi a potom spočinul v Gabrielových očí. Gabriel se zatvářil trochu nejistě. Jeho oči naznačovaly omluvu, že prozradil hodně. Pierce ho sjel zamračeným pohledem, rychle se usmál, jakoby nic a zadíval se na onoho muže, který před chvílí promluvil.

,,To je v pořádku. Jak se jmenuješ?" poptal se Pierce.

,,Jsem kormidelník Steve Lady Sommer," odpověděl muž.

,,Steve," dořekl předchozí větu Pierce. ,,Já jsem hrabě Pierce Rodriguez z Rodriguez Hall a v létě jezdím do Španělska do Sommer Hall," představil se Pierce.

,,Umíte dobře anglicky," pochválil ho kdosi za Stevem.

,,Ano, do svých pěti let jsem ve vyrůstal Španělsku, ale pak jsme si nechali postavit sídlo v Anglii, takže jsem španělštinu trochu zapomněl, ale měli bychom si vyjasnit tuto situaci."

,,Správně, lorde. Já jsem Jason, kuchař," představil se ten kdosi. ,,Zajímalo by mě, co se děje s lady Annou a její služkou Elizabeth?"

,,Dobrá otázka, Jasone. Právě vám jdu všechno vysvětlit. O obě dámy se stará můj sluha Gabriel. A také obě byly v lodi Lady Sommer ve vážném stavu. Ale naštěstí se jim nic nestalo. Samozřejmě poskytnu lady Anně jídlo, pití oblečení a kabinu. Ovšem ale nevím, zda budete moct být ubytováni v kajutě všichni. Doufám, že se vám tu bude líbit," Pierce se na chvíli odmlčel a pokračoval: ,,Určitě jste si všimli, že v těchto hodinách by neměl nastat problém, neboť je krásné počasí. Ale bohužel se trochu bojíme pirátů, ale věříme, že nás nenapadnou. Jinak před chvílí jsem se dohodl s lady Annou o naší plavbě. Dozvěděl jsem se, že Anna má namířeno do Will Château za svým otcem. Je to cestou do Rodriguez Hall, mého sídla. Je výhoda, že má Anna sídlo u moře. Mimochodem, nabídla mi půldenní návštěvu a potom bych odjel do svého sídla." Pierce domluvil a část lidí změnila polohu.

,,Jak dlouho odhadujete dobu jízdy, hrabě?" poptal se Steve.

,,Myslím, že tři týdny by mohly stačit," odpovídal Pierce. ,,Jen bych se potřeboval zeptat, v jakém městě je Will Château?"

,,Ve Worthingu, je to hned u moře, pane," řekl někdo.

,,Děkuji, až tam přijedeme, potřebovali bychom ještě koupit zásoby, protože to, co máme nyní, nám stačit nebude až do cíle mé cesty, takže bychom se podívali, kde se prodává jídlo ve Worthingu."

,,Ale pane," začal Steve. ,,Nic kupovat nemusíte, my vám samozřejmě za vaši ochotu všechno dáme."

,,Jestli se vám to takle hodí, bude tedy po vašem," souhlasil Pierce. ,,Kdo je tu ale váš kapitán?"

,,Ten tu mezi námi není. Myslím, že se mu poranila noha," odpověděl první důstojník.

,,Předpokládám, že se naši lékaři o něj postarali," doufal Pierce. ,,A zbytek posádky?" zajímal se.

,,Ti měli nějaká drobná zranění," řekl zase první důstojník.

,,Dobře, měli bychom se konečně navečeřet. Pierce vyzval část posádky ke stolu, který prostřel Gabriel. Bylo to přesně ve středu paluby.

,,Posaďte se všichni," řekl Gabriel. Potom přišel Pierce ke Gabrielovi a zašeptal mu: ,,Chci, aby byla ráno vydrhlá podlaha!"

,,Zajisté," Gabriel si odkašlal a nabídl pití: ,,Přejete si víno? De France? Vynikající!" Zase mluví francouzsky! Ještě k tomu před těmito lidmi! Několik lidí zvedlo ruku a Gabriel jim nalil.

,,Měl bych vám něco říct o mé lodi a mých sídlech, abyste měli představu, s kým máte tu čest, ale teď bychom měli počkat na lady Annu a zbytek vaší posádky. Gabrieli," otočil se Pierce na něj. “Kdybys byl tak laskav a přivedl je a požádej číšníka, abys tu nemusel být místo něho," dodal ještě Pierce. ,,Jen si berte," nařídil potom spolusedícím.

,,Vynikající," chválil někdo zabíjačku.

,,Děkuji, to jsem rád, že vám chutná.

,,Opravdu skvělé jídlo," ozval se někdo další. Jídlo pomalu ubývalo a nikdo nic neříkal. Pierce se cítil nesvůj a sem tam pokašlával. Potom si prohlížel posádku Lady Sommer. Proti němu seděl první důstojník Alex. Měl černý knírek, který byl velmi nápadný a Pierce si ho všiml na první pohled. Jeho hlavu zdobila šedá paruka. Po jeho levici seděl již známý kormidelník Steve, svalnatý muž, jehož oči byly pronikavě černé a jehož vlasy byly stejně černé jako jeho oči. Pierce pohledem sjel na jednoho člověka, který seděl vedle Steva. Byl to druhý důstojník Brian, také svalnatý muž s bílou parukou. Oči měl stejné jako Pierce - oříškově hnědé a vůbec byl celý podobný. Odlepil od něj oči a znervózněl. Nikdo nic neříká. Sakra, kde jsou ostatní. Se slovy: ,,Pardon," odešel od stolu a nastal mírný hlahol. Copak se mě bojí? divil se Pierce. Uviděl svého námořníka, jak upravuje plachty. Přišel k němu blíž a poznal jeho tvář.

,,Warwicku, neviděl jsi Gabriela?"

,,Ano, šel někam s lady Annou, myslím, že do kajuty."

,,Díky," odpověděl Pierce a zrychlil tempo. Nutně potřeboval, aby u jeho proslovu byla Anna, důstojníci a kapitán Lady Sommer. Sešel rychle schody a hledal ty pravé dveře. Zaklepal na první a bez vyzvání vstoupil. Nikdo tam nebyl. Šel ke druhým, udělal to samé, zase nic. Takle prošel skoro celou chodbou a až u těch posledních uslyšel nějaké hlasy. Odkašlal si, připravil si ruku na zaklepání, ale zaslechl, že něco říká mužský hlas.

,,Kdy se budete vdávat?" Pierce nalepil ucho na dveře a zkoušel zachytit hlasy. Odpověděla žena:

,,Já nevím, zatím neznám nikoho, kdo by se mnou chtěl žít -." Ten hlas byl tak podobný Anně.

,,A co byste řekla člověku s hnědými vlasy, plnými rty, s normální, řekl bych, postavou. Zkrátka jako jsem já?"

,,Ehm," dotyčná si odkašlala. ,,dalo by se o tom uvažovat." Po této větě Pierce rychle zaklepal a hned vstoupil a zůstal zpraženě stát. Před ním stála lady Anna, která hleděla přímo do očí Gabriela. Byli těsně u sebe a jakmile vstoupil Pierce, rychle od sebe odskočili a dělali jakoby nic. Gabriel stačil ještě říct:

,,Povlečení vám přinesou za chvíli...Á, hrabě Pierce, vy jste tady? Ani jsem si vás nevšiml." Předstíral Gabriel.

,,Já také ne," přidala se drze Anna. Pierce byl v šoku. Co si to dovoluje. Jeho sluha a Anna? To snad není..ale je..

,,Myslím, že jsi tu byl dost dlouho na to, abys lady ukázal kabinu?" Pierce měl velkou práci s tím, aby se udržel a nerozeřval se. Proč zrovna Anna? Proč? To ho štvalo.

,,Ovšem, už jsem chtěl odejít, lorde." Gabriel byl nervózní, ale snažil se to skrýt.

,,Nevypadalo to tak..mimochodem, potřebuji, aby šla se mnou Anna, to už jsi mohl předpokládat, že jí sháníme. Lady Anno, pojďte se mnou a ty, Gabrieli, přiveď ke stolu oba důstojníky Lady Sommer, a to hned!" Pierce vrhl zlostný pohled na Gabriela.

,,Ano, jistě, pane," kýval Gabriel. Potom Pierce podržel dveře Anně. Anna se na něj podívala, ale nic neřekla. Pierce ji předběhl, otočil hlavu do strany a během chůze se jí sladce ptal:

,,Rozuměla jste si dobře s mým SLUHOU Gabrielem?" Anna znervózněla, bylo vidět, že horlivě přemýšlí o odpovědi.

,,Co jste říkal?" Anna dělala, že neslyšela.

,,Mám takový pocit, že moc dobře víte, co jsem řekl."

,,Ne, nevím -."

,,Ale víte," opáčil Pierce a hrál si s ní jako kočka s myší. Pak se otočil, zamračil se a rychlým zvýšeným tónem odpověděl: ,,ODPOVĚZTE MI!!!" Sám se lekl, jak hlasitě a rázně to řekl. Všiml si, že se Anna lekla a otočil se zase zpátky dopředu. Odkašlala si a řekla:

,,Gabriel je daleko sympatičtější než vy. Vy jenom komandujete-."

,,Co prosím? Co si myslíte, že děláte vy?" Naštval se Pierce a uvolnil před schody cestu Anně. ,,Račte...Vy se musíte ustavičně hádat, ale pořád!"

,,Já se nehádám, to vy! To vy pořád vyvoláváte hádky."

,,Mírněte se, lady. Nechci, aby si ostatní o nás mysleli něco...nehezkého!" Když se blížili ke stolu, Anna se jen zamračila. Kapitán, druhý důstojník i číšník už dorazili.

,,Prosím, račte si sednout," vyzval Annu číšník Allen a odsunul ji židli, takže Anna seděla po pravici prvního důstojníka, skoro naproti Pierceovi a ten jí věnoval jeden ze svých vražedných pohledů.

,,Kde je náš kapitán, Gabrieli?" otázal se Pierce, ale nebylo ani třeba se ptát, protože muž vysoké, robustní postavy s modrýma očima přišel hned.

,,Pardon, hrabě, byl jsem si jen odskočit," omlouval se.

,,Předpokládám, že se tedy znáš se všemi lidmi z posádky Lady Sommer.

,,Ovšem, pane."

Když se ostatní ztišili, Pierce si odkašlal a začal mluvit.

,,Již jsem vás seznámil s plánem mé plavby. Máme tedy v plánu se zastavit u lady Anny v jejím sídle, pokud nebude potřeba dokoupit zásoby někde dřív. Předpokládám, že již víte, že zbytek vaší posádky je v pořádku a doufám, že vám to Gabriel vyřídil. Jinak Gabriel je můj hlavní sluha." Gabriel se poklonil a představil se:

,,Gabriel DeCortez. Jsem původně španěl a hraběti Rodriguezovi sloužím od jeho dětství."

,,Mám ještě další dva sluhy - Christiana Arandu se smaragdovýma očima a štíhlejší postavy - jestli jste si ho už všimli - a Stephena Berryho. Ten má hnědé oči i vlasy a obyčejnou docela hezkou postavu." Potom se Pierce napil a ukázal na svého kapitána. ,,Tohle je můj kapitán Jeremy Belushi." Když kapitán vstal a chtěl se uklonit zatřásl se stůl a Anna si až teď všimla jeho velké postavy. Pierce se na ni díval a sledoval její vyděšený výraz. Jakmile si sedl, Pierce představil prvního důstojníka Jonathana Rubiniho, který se uklonil jako všichni, a druhého důstojníka Briana Campbella, jenž udělal totéž, co ostatní. Pierce se pokoukl po Anně, která se dívala na toho zatraceného Gabriela a mluvil dál. ,,Je zajímavé, že jsem se s Annou málokrát setkal. Zřejmě máme svá sídla umístěna tak, že se potkat nemůžeme. Ovšem musím říct, že můj otec nemá na starosti příliš velký pozemek..."

,,Váš otec," přerušila ho Anna, ,,to ani nepotřebuje, protože jsem ho skoro nikdy neviděla venku. A neumím si představit, že by se Cameron Rodriguez staral o nějaký větší pozemek."

Pierce cítil, že se neudrží. Mohl prasknout vzteky. Co jí je do MOJÍ rodiny? Všiml si jejího arogantního pohledy, který jasně naznačoval, že konečně teď má navrch. Usmívala se. Smála se mu do očí!

,,Lady Anno, můj otec není neschopný a ocenil bych, kdybyste byla chvíli zticha." Číšník zbystřil. Jonathan něco šeptl Brianovi a Anna nasadila opovržený výraz.

,,Co si to dovo...vy mi rozkazujete?"

,,To není rozkaz, lady."

,,Ale je."

,,Není."

,,Když říkám, že je, myslím tím ano."

,,A já myslím, že NE!"

,,A-N-O!"

,,Hrabě, pletete..."

,,Jak krásně se doplňujete..." přerušil je kapitán Lady Sommer.

,,Já se omlouvám, ale..." začal Pierce.

,,Já také.." nedala se Anna. Pierce se na ni odměřeně podíval a pokračoval:

,,Ale to bylo jen takové nedorozumění, které jsem potřeboval vysvětlit lady Anně."

Anna něco chtěla říct, ale Pierce ji umlčel vražedným pohledem. Mnozí u stolu se na sebe dívali a měnili si pohledy. Chvíli bylo ticho. Pierce se bál, aby nezčervenal, ale pomalu řekl:

,,Chtěl bych ještě dodat, že o ten pozemek se starala má matka, když byla ještě na živu. A nerad bych teď o tom mluvil." Odkašlal si a změnil hlas. ,,Já jsem se narodil ve Španělsku v San Carlos a trávil jsem tam své dětství. Potom jsem se přestěhoval do Anglie - Coventry a od té doby jsem každé léto navštěvoval své rodiče v San Carlos. V mých čtrnácti letech zemřela má matka a mého otce to dost vzalo.

A abyste věděli něco o mém vlastnictví, tak mně patří Rodriguez Hall v Coventry a Pierce's Residence v Hexhamu. Mohl bych si samozřejmě dovolit ještě další majetek, ale je to zbytečnost. Vlastním ještě dvě lodě s prostornou kajutou. I když obávám se, že se sem dvě posádky stěží vejdou, ale budeme se snažit.

Myslím, že tohle je ode mě všechno, jestli se na něco chcete zeptat, ptejte se. Přeji vám příjemnou plavbu a doufám, že dojedeme bez problémů do Worthingu."

Pierce se napil vody a Anna se ujala slova:

,,Myslím, že by bylo zdvořilé říct posádce Pierce's ship něco o mně. Já žiji celý život v San Carlos v Beckinsale Château. Svůj majetek mám dohromady s mým otcem Willem a matkou Sharman. Samozřejmě se nijak netísníme a vlastníme velký pozemek. Měla jsem dvě lodě, ale po dnešní události Lady Sommer neexistuje a zůstala mně jen Andromeda, která je v San Carlos.

Představím vám aspoň několik lidí z mé posádky. Tohle je kapitán Nick Santana." Anna ukázala na kapitána a ten vstal a řekl:

,,Dobrý den." Anna se podívala na Pierce a ten kýval hlavou.

,,Tohle," pokračovala Anna, ,,je můj první důstojník Alex Santriani." Alex, jako všichni ostatní, vstal a taky pozdravil.

,,Můj druhý důstojník se jmenuje Carlos Dibango." Ten samozřejmě vstal a pozdravil.

,,Určitě jste se setkali s mou služebnou Elizabeth Tozzi. Slouží mi od možná mých patnácti let. Samozřejmě se s námi plaví i námořníci, kuchaři a lékaři.

Myslím, že zhruba o mně a mé posádce víte."

Pierce měl problém si zapamatovat všechna jména, protože jich bylo opravdu hodně. Stejný problém určitě řešila Anna, protože on jistě představil mnohem víc lidí, než ona, takže v tom musí mít zmatek.

---