Pierceova plavba IV

Ale proč ho to tak štve?! Vždyť přece Annu nesnáší! Ale Gabriel je jeho sluha! Je přece pod úrovní začínat si něco s lady! To nemůže dopustit, aby Gabriel a Anna.. ne, blbost! Sluha a .. to nejde! Proč mu tak vadí? Proč? Přece ji nemůže ani vystát! Vždyť to ani není jeho problém.

Najednou se ve dveřích objevila Anna jen ve spodním prádle.

“Ale lady Anno, to přece..” divil se.

“Ale ano, můžu.” Pierce k ní přišel, hleděl jí do jejích hlubokých modrých očí, jeho ruka mu vyjela na její tvář, který pohladila, potom sjel na její záda a níž a níž. Anna se nechala a dokonce mu opětovala pohlazení po tváři. Byli v těsném objetí a krok po kroku se blížili k Pierceovi posteli. Pierce šel pozadu a potom dopadl na svou postel, lehal si na záda a Anna si na něj sedla. Přibližovala se k němu, sklonila se a za chvíli ucítil její rty na svých. Nebránil se, líbilo se mu to. Ne, to ale nemůže!

Doufám, že jsem ji nějak neurazil. Bude si myslet, že jsem ji osahával..

Po chvíli přemýšlení šel Pierce nahoru na palubu, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Jakmile vyšel po schodech zamířil na levobok a sledoval, jak se třpytilo moře. Bylo parné horko, na rozdíl od včerejšího dne. Opřel se o loď a broukal si nějakou melodii. Myslel na ni – na Elizabeth. Líbila se mu od prvního okamžiku, kdy ji spatřil. Byl rád, že i krásné ženy se umí pěkně chovat. Anna byla sice hezká, ale její chování se mu ani za nic nelíbilo. Ještě takovou dobu tu bude muset být s Annou. To je moc dlouhá doba. Kdyby tu nebyla Elizabeth, měl by z této plavby peklo. Elizabeth byl jediný člověk, s kterým tu byl rád. Sice znal svou posádku, ale ne tolik, aby s každým z nich mohl trávit volný čas. Výjimku by mohl tvořit Gabriel, ale s tím se teď pohádal, takže opravdu zbyla jedině Elizabeth a možná trochu i Stephen s Christianem.

Elizabeth…

Zadíval se pod sebe a sledoval, jak se víří bílá voda pod lodí. Zavzpomínal na svou matku – Ellen. Byla neobyčejně krásná a Cameron si ji jistě zasloužil. Opravdu mu líto, že už s ní nemůže trávit léto. O to víc musel trpět jeho otec, který teď neví, co se děje s Piercem. Neví, že mohl přijít o život. Vůbec neví, že tráví čas ve společnosti lady Anny. Neví, že Anna má nezkrotné chování.

Celý den se Pierce trochu nudil. Neměl zde otce, natož matku a společnost Anny nevyhledával. Občas na lodi potkal Elizabeth, která mu na chvíli věnovala okouzlující úsměv, avšak potkal-li Annu, ta vrhla na něj zlozvěstný pohled. K večeru povečeřel ve své kabině a ulehl brzo a doufal, že se mu už nebudou zdát sny z předešlé noci. Zastyděl se, když na to pomyslel, ale potom rychle usnul.

Následující dny se vlekly. Pierce se jako vždy hádal s Annou a s Elizabeth mu bylo příjemně. S Gabrielem se jednoho dne při snídani zkoušel usmířit.

“Posaď se,” nařídil Gabrielovi, který přinesl víno. Gabriel mlčky přišel k židli a tiše se posadil.

“Gabrieli, já.. vím, že tenkrát s Annou.. Možná jsem to přehnal,” díval se na Gabriela, který stále nic neříkal. Očekával, že mu ulehčí práci. “Myslím, že je to za námi a -”

“Já vím,” konečně promluvil. “Já se taky omlouvám. Bylo to ode mě troufalé. Neměl jsem to dělat, ale když Anna je opravdu krásná.” Gabriel si všiml Pierceova znechuceného pohledu a rychle dokazoval, jaká Anna doopravdy je. “Měl byste se podívat na její světlé vlasy, které podtrhávají její krásu.”

“Ale můj drahý,” zamračil se Pierce. “Anna není nic pro mě a už vůbec ne pro tebe.”

“Máte pravdu. Slibuji, že se jí už nedotknu.” Pierce se zasmál a řekl:

“To bude jedině to nejlepší.” Potom vypil poslední doušek vína a vstal. “Myslím, že už nic potřebovat nebudu, Gabrieli. Můžeš si jít odpočinout a zavolej mi jako stráž Christiana.”

“Samozřejmě, lorde,” Gabriel vstal a poklonil se. “Jsem rád, že už nejsem vaším nepřítelem.” Pierce se usmál a řekl:

“Já jsem taky rád.”

Potom Gabriel zmizel za dveřmi.

Loď se houpala a pomalu a jistě se blížila do Worthingu. Will Château určitě bude velký palác, když tam má Anna rodiče. A navíc Anna se zajímá o architekturu, takže i toto sídlo by mohlo být velkolepé. Hlavní je, aby se do Worthingu vůbec dostali. Je to přeci jenom velká dálka ze Španělska do Anglie. Tři týdny to ještě budou. Samozřejmě, že se opravdu velká posádka strachovala, že piráti jsou neúprosní. Útočí hlavně za deště, když je špatná viditelnost a toho se všichni obávali. Nezbylo tedy nic jiného, než aby se modlili za dobré počasí. To jim zatím přálo a vše probíhalo podle plánu. Nenastaly žádné problémy, a tak se posádka rozhodla, že si jednou večer udělá společenský večírek. Bylo to hlavně proto, že už na lodi byli deset dní spolu.

Muzikanti z neexistující Lady Sommer spustili rychlou skladbu. Na lodi bylo jen osm dam – z toho jen jedna urozená – Anna. Ostatní byly kuchařky, výjimku tvořila služka Elizabeth. Samozřejmě kuchařky nebyly tak hezké, ale pomalé tance by s nimi muži tančili, protože by nebylo na výběr.

Stále hrála první skladba a Pierce mlčky seděl u stolu a občas strčil do úst jednohubky, které byly teď obzvlášť dobré, když i kuchaře pozvali na slavnost. Na palubě bylo opravdu hodně lidí a téměř všichni tančili, takže si tichého Pierce málokdo všiml. Po dvou rychlých skladbách byla na programu pomalá serenáda. Tu mohli tančit vlastně jen osm párů. Zatraceně, pomyslel se Pierce. Určitě by bylo nezdvořilé nepožádat o tanec lady Annu. Byla u jediná šlechtična a Pierce taky. Nikdo Annu jako první nemůže požádat. Ani Gabriel si netroufl. Z toho vlastně vyplynulo, že Pierce musí opravdu za Annou, i když toužil po Elizabeth. Ovšemže pro urozenou dámu by bylo trapné nikoho nemít.

Pierce vztekle odhodil špejli s jídlem, kterou třímal v ruce a pohledem vyhledal Annu. Bavila se s Elizabeth. Prodral se netančím lidem a dostal se tak k jejich stolu. Anna byla k němu otočená zády a něco vyprávěla Elizabeth. Elizabeth si právě Pierce všimla a upřímně se usmála. Anna sebou trhla a otočila se na Pierce.

“Přeji pěkný večer,” pozdravil.

“Vám taky,” usmála se uměle Anna. Elizabeth pozdravila taky a pohledem naznačovala Anně, že je dobré si zatančit s Piercem.

“Smím prosit?” vysekl hlubokou poklonu s rukou na břiše a zkříženýma nohama.

Zaváhala a nakonec se zvedla. “Ano,” odvětila Anna. Podala mu ruku, kterou Pierce jemně políbil. Potom jí nabídl rámě a šli doprostřed tančících párů. Přitiskl jí ruku na lopatku a chytil ji. Pohlédl jí do hlubokých očí jako moře a roztančili se.

Pohybovali se pomalu a nic neříkali. Anna to docela uměla. Pierce si všiml, že se na ně dívá hodně lidí, protože to byla opravdu hezká podívaná – dívat na ušlechtilý pár. Cítil spalující žár jejího těla a rozbušilo se mu srdce. Byli v těsném objetí a pořád na sebe hleděli. Chvílemi se zdálo, že po sobě oba touží, ale to přece nejde! odehnal Pierce myšlenku.

“Jste dobrá tanečnice,” komentoval její ladný krok.

“Děkuji. Ani vy nejste špatný. Nemohu říct, že vám to nejde,” podotkla sarkasticky.

“Dejte si pozor na jazyk, slečno. Jsou zde lidé,” varoval ji velice tiše a pohybovali se dál velmi šikovně.

“Co tím chcete říct? Snad se nebojíte hádky. Moc dobře víte, že jste to většinou vy, kdo..” přerušil ji a oba zpomalili krok

“Varoval jsem vás,” zašeptal, sotva ho slyšela. “Ale jestli si opravdu nedáte pozor na to, co říkáte, může se stát, že se naštvu a zamknu vás do kabiny a všem řeknu, že vám není dobře a klidně vás tam ponechám několik dní.”

Anně se zúžili oči a naklonila se k jeho uchu.

“To byste se neodvážil, já bych křičela a mlátila do dveří!” Pierceovi se udělalo horko. Stále se drželi a z jejich těl sálalo vedro. Moc dobře věděl, že by to neudělal, ale když už tohle řekl, proč to nedodržet?!

“Když byste tedy dělala hluk, omámím vás v tomto případě drogou a uvidíme, co byste potom dělala,” jedovatě se usmál. Anna se nechtěla hádat, a tak jen klidným hlasem řekla:

“Vy hnusný anglický bastarde!” Pierce se jen nad touto nadávkou usmál, zesílil stisk, kterým držel Annu a jen řekl:

“Dejte si pozor na to, co říkáte, může se vám to stát osudným. A chcete snad říct, že vy Angličanka nejste?!” Anna už radši nic neříkala. Po zbytek tance neprohodili ani slovo. Když serenáda skončila, diváci i tanečníci si zatleskali.

Pierce konečně mohl pustit horké tělo Anny. Byl celý propocený a stále cítil její žár.

“Doopravdy vám to jde, to vám musím zatleskat,” a taky že zatleskal.

“Chválíte takle každého, a nebo jen mě?” otázala se.

“Každého, kdo tančit umí a myslím si, že vy špatná nejste.” Anna se jen ušklíbla. Stále ještě stáli a za chvíli se ozvalo Flamenco. “Avšak zvládla byste tohle? O tom už začínám mít pochybnosti,” narážel na první tóny nového tance. Anna chtěla dokázat, že je dokonalá, a rychle odpověděla:

“Samozřejmě, zvládnu všechno!”

“Jen aby,” pochyboval.

“Nechte se, hrabě Rodriguezi, přesvědčit!” nenechala se odbýt.

“Nuže dobrá.” Oba chytli svému spolutanečníkovi pravou rukou pas a druhou nechali vlát ve vzduchu. Pierce opět ucítil ten žár. Točili se kolem osy a měli pro sebe hodně místa, protože mnozí opustili taneční místo. Mlčeli. Potom Pierce Annu přehnul zády přes koleno, přičemž ji držel rukou a druhou ruku měl ve vzduchu. Totéž udělal na druhou stranu. Byly to prudké pohyby. Následovně se chytli za ruce, napnuli paži a točili se dokola. Pierce ucítil volnost. Anna se asi pětkrát držíc Pierceovu ruku otočila kolem své osy a vlála jí sukně, až to Pierceovi bralo dech. Byl to divoký tanec. Ani jeden nepromluvil a rychle a šikovně se pohybovali po lodi. Mezitím ostatní zmizeli a nechali místo ušlechtěnému páru. Dívali se usměvavě a nestačili se divit, jak jim to jde, když to v životě spolu necvičili.

Pierce cítil každou část těla lady Anny. Linulo se od nich horko a divoké pocity, které musel každý poznat. Určitě každý věděl, že si Pierce s Annou nepadl do noty a nyní tento tanec všechny důkazy vyvracel.

Při dohraní posledního tónu se Pierce s Annou přivinuli k sobě a ukončili tak tanec. Všichni okamžitě začali obdivovaně tleskat, křičet a uznaně pískat. Tanečníci ještě pořád stáli v těsném objetí a vychutnávali si poslední notu, která ještě stále zněla. Pierce cítil, jakoby v něm plápolal oheň, cítil rozbušené srdce Anny a divoce popadával dech. Chvíli se zdálo, že se jejich hlavy přibližují k sobě, ale Pierce včas dostal rozum a uvolnil své držení a stisk. Anna se rychle vymanila z jeho sevření a mlčky stáli. Za chvíli Pierce dostal rozum a začal pomalu tleskat a Anna se za okamžik přidala.

“Děkuji vám za tanec,” řekl Pierce.

“Já vám taky,” snížila se Anna držíc sukni. Potom se od něj odvrátila a rychle zmizela někde v davu, který stále ještě tleskal. Pierce tam zůstal stát a ostatní od něj neodlepili oči. Byl tam sám uprostřed lodi a uprostřed kruhu lidí. Rychle si uvědomil, že by měl jít taky. Letmo pohlédl na křičící lidi a běžel si sednout k bohatému stolu. Našel tam Gabriela, Stephena a Christiana, kteří přišli těsně před ním.

“Gratuluji vám, pane,” poklonil se Christian. Přidal se i Gabriel se Stephenem.

“Děkuji,” Pierce neměl slov. Gabriel nalil žíznivému Pierci víno a podotkl:

“Teď jste předvedl, že není pravda, že Annu nesnášíte. Nyní si budou myslet, že jste s Annou navázal přátelský vztah a možná i víc.”

Pierce se zarazil, ale stále ještě nemohl popadnout dech.

“To, co jste předvedl, byl opravdu vynikající výkon a já se vám klaním,” chválil ho Stephen.

“Opravdu?” nabíral Pierce dech a napil se z kalichu. “Jsem rád, že se to lidem líbilo, ale doufám, že si nemyslí, že já a Anna..”

“Doufejte, že nemyslí,” říkal Gabriel. “Sice mi do toho nic není, ale vím, že jste ji nesnášel a přesně tento tanec dokázal opak.”

“V pořádku, Gabrieli. Já si teď trochu odpočinu a myslím, že už tančit nebudu.” Nevěděl to jistě, rád by si ovšem zatančil s Elizabeth. Úplně na ni zapomněl, protože Anna se změnila a už nebyla tak strašná jako dřív.

Hudebníci střídali různé druhy skladeb – od španělských po anglické, od současné po starší. Ale nikdy nebyl takový aplaus jako u Pierce a Anny. Jeho sluhové za okamžik odešli a zůstal opět sám. Připadalo mu ale divné, že on – hrabě z Coventry – nemá žádnou společnost. Začal se rozhodovat, že zkusí ještě poslední tanec. Pro Annu už nepůjde, té si užil dost. Přemýšlel o Elizabeth, jenže ta má zraněnou nohu, ale nemusí to být zas tak hrozné. Vždyť se jí to stalo asi před týdnem.

Začal ji vyhledávat pohledem v tančícím davu a dokonce ji našel, jak rychle tancuje obklopená několika tančícími muži. Určitě už zraněná nemůže být. Všiml si, jak tancuje. Byla také šikovná, ale nedalo se posoudit, kdo je lepší – Anna nebo Elizabeth? Pomyslel si, že jakmile skončí tato skladba, hudebníci spustí nějakou pomalou a Pierce bude moct vyzvat Elizabeth.

Chvíli popíjel víno a stočil pohled na Elizabeth. Přistihl se, že má otevřená ústa, a tak raději vzhlédl do noční oblohy. Byla hvězdná noc a měsíc ozařoval jejich loď. Ucítil mírný vánek. Napil se z kalichu a potom přestala hrát hudba. Elizabeth si sedla k Anně a Pierce šel ihned za ní.

“Smím prosit, Elizabeth?” uklonil se a hned dodal: “Pokud ale není vaše noha v pořádku, nemusíte.”

“Samozřejmě, že si ráda zatančím,” potom se už linuly zvuky pomalého menuetu. Anna jen pohlédla na Pierce a hned stočila pohled jinam a dělala, že neví, že tam je.

Pierce s Elizabeth zaujal pozici někde ve středu tančících párů a chytl Elizabeth, která se ho taky chytla. Tancovali jako všichni ostatní – ladně a pěkně.

“Je vaše zdraví v pořádku?” otázal se.

“Jistě, hrabě. Už je to docela dlouho od našeho ztroskotání,” usmála se.

“Tak to je dobře,” opětoval jí úsměv.

“Stejně mě ale udivuje, že si troufnete tančit s pouhou služkou?”

“Ale hezkou služkou. Je na mně, koho si vyberu.” Snažil se, aby to slovo “hezkou” vyznělo co nejvíc klidně, aby to nevypadlo, že po ní touží. Ale už necítil takový žár, jako s Annou. Nebyl už tak nervózní.

“Dívala jsem se, jak jste tančil s lady Annou,” řekla.

“Tak to skoro každý, madam,” přitakal Pierce a snažil se myslet na kroky tance. Nerad by teď něco spletl.

“Byl to pozoruhodný výkon, milorde. Líbilo se mi to,” rozšířila ústa.

“To jsem rád. Anna je hodně temperamentní, jak jistě víte. A navíc tančit umí.”

“Vy jste taky dobrý. Přesvědčil jste mě o tom,” ujišťovala ho a stočila na něj pohled. Pierce v Elizabetiných očí zpozoroval radost. Je asi taková pořád, myslel si. Každý den je jí do smíchu a těší se do života. A nebo to dělá kvůli Pierceovi? Ne, to by nedělala. Vždycky byla upřímná a vždy taková bude. Je taková od přírody.

“Ale vy také ovládáte tanec, nemyslíte?” otázal se. “Podle mého názoru jste pohybově nadaná,” lichotil ji.

“Myslíte?” opáčila. “Ale určitě se nikdy nevyrovnám vašemu tanci. Mohl byste mě i učit,” zaflirtovala. Pierce cítil, jak se mu valila krev do hlavy. Nemohl se pořádně soustředit na tanec a znervózněl. Dostává ho do rozpaků. Elizabeth se stále usmívala a to ho ještě víc znepokojilo. Ztratil kontrolu a bohužel nechtěně přišlápl Elizabeth nohu, ale naštěstí tu zdravou. Elizabeth potlačila přidržovaný zvuk a těžce vydechla. Ihned se začal omlouvat.

“To jsem opravdu nechtěl. Teď budete mít zraněnou druhou nohu a co si teď počnu? Já jsem vám doopravdy nechtěl ublížit,” myslel to upřímně.

“Nic se neděje,” uklidňovala ho, ale dělo se. Přinejmenším bude mít nohu druhý den oteklou.

“Myslím, že bych vás tanci učit nemohl. Možná tak lady Anna; té byste mohla říct,” Pierce zčervenal a zastyděl se. Bylo mu hodně trapně, když si uvědomil, co udělal. On, šlechtic, šlápl Elizabeth na nohu. Ještěže není Elizabeth urozeného rodu. Kdyby to byla Anna, propadl by se nejraději do země.

Do konce menuetu si Pierce dával obrovský pozor a radši už nemluvil. Jakmile hudba dohrála, poděkoval Elizabeth za tanec a šel si lehnout do své kabiny. Stejně už zbývala jen jedna skladba a doufal, že kapitán nějak večírek ukončí.