A to je jenom moje, to je moje JÁ

Tkaničky na botech zavážu si sama,

úsměvem obdařím, koho mám ráda?

Spánkem noc probudím,

nadějí si znovu v sobě vynutím.

Místo prázdného místa u okna,

místo mě,

posadila se už jiná.

Místo mě.

Hodiny posunu o pět minut vpřed,

zastavím na chvilku tenhle můj svět,

na kole mém po kolejích jedu,

na parníku s kouskem medu.

Kocour tu zavrní, pes ocasem nehne,

všechno po mě rychle se slehne,

je to jen schránka na duši,

kulicha nacpu si přes uši.

Každý je občas mimo svůj den,

každý žije svůj sen,

každý si zavřel dveře na pentlici,

každý už umi tančit svou nocí.

Dobrou noc všem,

blázen jen zapomněl, jen...svůj sen...