Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNávod k použití
Autor
Lakrov
Jindy to nedělám, ale tentokrát si dovolím požádat o zhodnocení. Jedná se totiž o dílo na objednávku. Před odevzdáním by mi tudíž pomohl posudek, případně usměrnění od zkušenějších. Manžel mé známé bude mít narozeniny. Rozhodla se koupit mu luk a šípy. Prý aby postřílel uštěkané sousedovic psy, kvůli kterým se v noci ani nedá otevřít okno. V tom jejím odůvodnění je pravděpodobně trocha nadsázky. Domnívám se, že ve skutečnosti jí luk a šípy připomínají spíš Amora, a tím dárkem vůbec nechce pobízet k aktivitám, přinášejícím zbytečnou smrt. (Život nebývá zbytečný nikdy, ale ten vlastní se takový chvílemi zdát může.) No a mě napadlo pro ni k tomu dárku napsat básničku, skrývající něco jako návod k použití. Ještě to neví. Bude o ni stát?
Noci už nejsou co bývaly,
pryč klid je, zvuků přívaly.
Vzduch stářím spáčů zkažený
Kdež, čekat něhu od ženy.
Vinnetou, ó Vinnetou,
spí snad už velký Manitou?
Otevři okno ať jeho duch
zas duši osvěží, a vzduch!
Okno se zlehka otvírá.
Duch prérie zvenčí dotírá.
Však s duchem hluk; hlas šakalí
noc stínem boje zakalí.
Vinnetou, ó Vinnetou,
pes štěkne, a už nejsi tu!
Pes štěkne, štěstí odnese.
Okno pak prudce zavře se.
Leč je-li okno zavřené,
dech ďáblův zpět se přižene.
Dech ďáblův vzduch kol zahustí
až skunk by bledl závistí.
Vinnetou, ó Vinnetou,
vem luk a utiš hlas těch psů.
Jen luk a šíp nám vrátí klid.
Pak budem smět... Spát(?) tak, jak dřív.