Když umírá podzim

Neuskutečnitelná přání
Vítr rozmetal po poli
Nevím kdy se ptát
A jestli vůbec
Temnou se stala i příliš krátká noc
Jsem její polední stín
Jsem svět
Když se nikdo nedívá
V další napjaté chvilce
Stíny zní
A zítřek je tentokrát jenom dalším číslem v kalendáři
Ta smutně hloupá přání se už nezdají být nesmrtelná
V srdci
Jako pokaždé