Víme o čem to je….

Po kousku se toulám a s novým krokem se mi zdá, že jsem lepší.

 Je to jen představa něčeho, 

 pojmenuji si  to jako, stoličku s kolečkama.

Propluji do místností s otevřenou střechou , folií potaženými okny a stejně vidím  tvou zkřehlou dlaň od vody slz.

Rychlostí plujícího mraku se mi zdáš tak velký a rychlý.

Jsi myšlenkou měnících se tvarů.

Když už se mi zdáš, tak stůj !  Neměň se znovu,  znovu se musím potápět, znovu už to neunesu.

 Z hliněného hrníčku se zlomeným uchem piji a za něčím klokotám,  víme to moc dobře….