Veď mě

Růže v mlze

Šel jsem v husté, mléčné mlze,
nevědomost má neměla meze,
šel jsem stále dopředu,
však neviděl kam jdu.

Zakopl jsem o malý kámen,
ležel na zemi, ústa plná prachu,
bože můj, je se mnou amen?
Pocítil jsem tsunami strachu.

Slyším vojáků oddíl pochodující,
ležím na zemi stále nemohoucí,
pluk mi šlape po zádech,
nemůžu popadnout dech!

Zvedni se! Vzchop se! Poodejdi!
Mozek velí, tělo neposlouchá,
tělo bezvládné, mozek vzdychá:
Naber sílu do svalů, poodejdi!

Stojíce mezi bohem a ďáblem,
cítím chladné, lesklé ostří smrtky,
jak zdvíhá se nad mým krkem,
vidím její zápěstí, bílé kůstky.

Náhle růže karmínově rudá,
skví se před zraky mými,
krví rudou zamlženými,
když náhle ruku mi podá!


Maják

Jsi jako maják na útese,
a já jako loď na moři,
tvé jasné světlo stále hoří
příliv slepé úlomky odnese.

Maják je hladký a krásný,
avšak příliš vzdálený,
viditelný, ale nedotknutelný,
blízký, ale vzdálený.

Správný směr nejen ukazuje,
hlídá aby nikdo neodbočil,
a pokud by mapu stratil,
stojí, pomocnou ruku podávaje.

Dorazil jsem ke strmému břehu,
po točitých schodech vyběhl,
nezastavil se na prahu,
ve světle žhnoucím se sežehl.

Vystřelil jsem jako ohnivý šíp,
vstříc plamenům pekelným,
vstříc zahradám nebeským,
příště to možná skončí líp.

Jsem chladný jako kámen,
avšak v nitru jasně hořím,
i když se do vody ponořím,
zůstanu vevnitř neuhašen.

Běžel jsem se smrtí v patách,
přes bílou poušť nehostinnou,
u studen a palm, tam v oázách,
smrt se zastavila před květinou.

Bělostný tulipán v dunách,
klenoty v královských korunách,
hedvábí ze vzdálených krajů,
bzukot velkých včelích rojů.

Však nic se tobě nevyrovná,
myšlenka tak křišťálově jasná,
v tísíce střepů úderem rozdělená,
již nikdy nebude průzračně stejná.

Rozžehla se na obzoru druhá záře,
fatamorgána či kopretiny na jaře?
Není to jen mlhavý odlesk pravdy,
pustý jako vyschlé podzimní brázdy?

Nevím, který směr je ten pravý?
Hádám, je někde vůbec takový?
Jen nesmím volit příliš dlouze,
zbyl by mi hořký pláč pouze.

Neboť skály jsou ostré a lesklé,
jako sekera kata se napřahují,
k osudovému tnutí se připravují!

---