Lidé poprvé osídlili jiný svět - virtuální paralelní dimenzi

Náš svět je tu od nepaměti a zná ho každý. Narodili jsme se do něj a donedávna byl také jediným světem lidmi osídleným.Vždy jsme sice jako lidstvo doufali, že jednou budeme kolonizovat i jiné světy, ale zatím se tato myšlenka zdála být příliš vzdálená naší realitě a technologickému pokroku. Jenže náš zatím zdánlivě nesplnitelný sen se nakonec v jistém smyslu plní mnohem dříve než bychom se nadáli.

Vždycky jsem měl moc rád science fiction a už jako malý kluk jsem hodně přemýšlel, jak asi bude vypadat lidstvo v roce 2000. Tento letopočet byl ještě donedávna považován za jakousi pomyslnou hranici budoucnosti lidstva a měl se stát přelomem opravdového technologického pokroku. Život na Zemi měl být nyní již nesrovnatelně vyspělejší a lidstvo mělo mít před sebou i první kolonizace jiných světů. A přestože nám to tak ještě příliš nepřipadá, ono se to ve skutečnosti tak trochu stalo, i když jinde, než jsme čekali.

Prvním téměř plnohodnotným světem osídleným lidmi a skutečně hodným toho jména však zřejmě nakonec nebude jiná planeta nebo měsíc, jak lidstvo vždy předpokládalo. Toto prvenství bude jednou pravděpodobně překvapivě přiznáno virtuální paralelní dimenzi uměle vytvořené člověkem.

Existuje svět, ve kterém již teď velmi živě probíhá první kolonizace lidstvem mimo naši realitu a v mnoha směrech se stejnou svobodou jednání, jako má člověk v běžném životě a v některých ohledech dokonce mnohem větší.

Tento druhý svět lidé stvořili docela nedávno - v roce 2002 - a pomalu se stává novým symbolem pokroku lidstva. Přinejmenším pro mě a pro (v současnosti) dalších již téměř 6 milionů lidí se již tímto symbolem stal. Ano, asi jste o tomto světě už něco zaslechli – je jím první v praxi skutečně použitelná virtuální realita Second Life. Původně to sice byla jen počítačová hra, ale vypadá to, že se tak trochu zvrhla v něco nepředstavitelně většího… Něco, co začíná dávat nový smysl Internetu, počítačům i lidské existenci jako takové. Něco, co boří i v emoční rovině hranice mezi kontinenty a lidmi. V takovém světě můžete trávit čas s někým, s kým by jste se jinak nikdy nesetkali a kdo je od vás vzdálen desetitisíce kilometrů a žije naprosto jiný život. Tak, jako se stal Internet nástrojem pro sdílení informací, Second Life se stal nástrojem pro sdílení emocí a fantazie. A to je přesně to, co lidé potřebují. V dnešním přetechnizovaném a pasivním světě je to nakonec paradoxně právě moderní technika, která nás nyní vrací zpět ke snění, podporuje fantazii a sbližuje nás s jinými lidmi.

Je rok 2007 a já přemýšlím, kolik dalších lidí si uvědomuje, že virtuální realita v této podobě je možná tím největším vynálezem v historii lidstva. Že to, že už půl roku žiji dva životy ve dvou různých světech je něco, o čem se předchozím generacím ani nesnilo. Že možnost prožívat věci, které jsou v běžném světě možné jen ve fantazii je velmi osvobozující. Přemýšlím nad tím, že jsem v Second Life během tak krátké doby prožil možná jedny z nejemotivnějších a nejintenzivnějších okamžiků svého života. A to se rozhodně nedá říct, že by můj skutečný život byl nudný. A přesto tento umělý, ale velice přitažlivý svět, svět který spousta lidí bude ještě dlouho považovat za počítačovou hru, ovlivnil můj dosavadní život víc než cokoliv jiného. A zřejmě ještě mnoho životů ovlivní.