tlusťoch

Tlusťoch

Nic nedělat, jenom tak ležet v teplem těla prohřáté posteli. Snít o tom jaké by to bylo něco udělat, být druhým a možná i tak trochu sobě prospěšný. Procházet se s přáteli a klábosit o všem co je na jazyku. Nebo se jít třeba někam jen tak podívat a nebo jen trochu něco udělat.

            Jenomže, k tomu abych se zvednul je zapotřebí energie a energií vážení, energií je třeba šetřit, protože proč? Nikdy nevíte, kdy ji budete potřebovat a jít se jen tak někam courat, to by v tomto případě byla velká lehkomyslnost vůči sobě a vlastnímu zdraví. Je tedy lepší, ba dokonce zdravější jen tak si ležet a snít o tom jak něco dělám a když už se musím zvednout tak snad jen proto, abych si ulevil od problému, který mě tlačí do břicha a snad by bylo vhodné při této příležitosti uvolnit trochu té energie  na to, abych si nacpal bříško nějakou tou dobrotou. Takovej salámek a pak trochu toho sladkýho, hm to by se mohlo hodit, až někdy budu něco dělat a budu k tomu potřebovat energii. Jen mám strach abych té energie měl dost, abych se někde nesložil, jen proto, že jsem trestuhodně plýtval energií jen kvůli jídlu a s tím spjatým zbytečným vstáváním. Asi bude lepší když mi někdo to jídlo bude nosit a ještě lepší bude, když ho předžvýká či namixuje, ono totiž žvýkání stojí strašně moc energie.  Děkuji, polykat budu sám! Je to fajn, ještě si pořídím televizi na dálkový ovládání a taky asi video abych se nenudil. Jenže v tý televizi stejně nic nedávaj a taky když budu pořád koukat jenom na bednu, budou mě bolet oči a budu muset na vyšetření k doktorovi. A teď vůbec nevím jestli bych měl dost energie abych k němu došel. Co kdybych upad, kdo by mě zvedal? Těch mejch XXX kilo. Když každej teď šetří tou energií, to bych tam asi zůstal ležet. Tam někde, kde by mi byla jistě zima a nebyla by tam moje postel. Co bych si počal, umřít nechci. Někde jsem četl, že k tomu je taky potřeba energie, ono jen tak umřít to taky nejde, kdo by mě pohřbil, když všichni šetří energií? To bych tam zůstal ležet, ale už by mi nebyla zima, teda aspoň si to myslím, ale zase bych se tu plet, lidi by po mě šlapali, proč by se taky vyhýbali hroudě sádla, když chůze po měkkém houpavém těle je tak příjemná?  Děti by plýtvali energii při hrátkách na mém kopci sádla. Skákali by po mě, radovali se, že si mají kde hrát a já bych se  alespoň jednou v životě stal užitečným. A když bych se rozpadl, tak by mé kosti posbírali toulaví psi a zahrabali by mě po celém městě. Takže já se o nic nemusím starat, nikdo se nestará o mě, tak proč bych měl něco dělat, když nic nedělání přináší taky uspokojení a všichni dopadnou stejně. Všichni tam musíme a všichni to zkusíme. Takže bych si přece jen pořídil tu televizi?                                                                         Žán……..!?