Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNebezpečí zapomínání
20. 04. 2007
1
1
536
Autor
Tisicovka
Prosinec 1942
Praha
Sníh pokryl vše, co mu přišlo do cesty. Tomáš P. se prochází ulicemi Starého Města pražského, zachmuření lidé po něm podezřele pokukují, dokud nezajde do tmavé ulice, kde žije jeho kamarád z dětství Martin S. Zabarikádovaná okna, vyražený vchod, rozkradený nábytek a nesnesitelný zápach potvrdili Tomášovy obavy.
Oči mu zvlhly a horké slzy spadly do sněhu. Kdy to skončí?
Terezín
Uprostřed kruhu seděl menší čtrnáctiletý chlapec a s úsměvem a šibalských výrazem předčítal svým spolubydlícím, kteří mu s ústy dokořán naslouchali. ,,…a potom…."
,,Potom co?"
,,Co bylo pak?"
,,Petře, no táák!"
,,Čti dál!"
,,Ne, pokračování se dozvíte až příště." Převezl je Péťa a v očích mu blýsklo. Měl radost, že jeho povídka měla takový úspěch.
,,Nééé!"
,,To děláš naschvál!" protestovali ostatní, ale marně. Petr Ginz rázně zaklapl svůj časopis a předal ho dál svému příteli Hanušovi, aby zase on přečetl svůj příspěvek.
,,Jsi na řadě, Ha- " šeptl mu a vyměnili si místa.
Bledý chlapec si změřil své publikum skelnýma očima a začal předčítat. Sklidil nemenší slávu, než jeho kamarád Petr. Hanuš se konečně usmál.
Amerika, stát Alabama
Mladý Jeremy Morgan slaví své čtrnácté narozeniny. Matka mu upekla velký dort a jeho přátelé ze školy mu přišli poblahopřát. Na stole se kupily malé i velké dary. Od svého otce Jeremy dostává krásný model válečného letounu a přísahá před svými kamarády, že jednoho dne bude pilot.
Prosinec 1943
Praha
Tomáš P. stále pátrá po svém ztraceném příteli a jeho rodině. Stopy ho zavedou až do Litoměřic, kde konečně nalezne správnou stopu a vydává se k Terezínu. Při pohledu na hradby a nejisté obyvatelstvo se však vzdává naděje, že by mohl rodině pomoci.
Terezín
Na tvářích všech chlapců z domu č. 1 se zračil smutek, mnozí dokonce skrývaly slzy.
,,Neboj, bude to v pohodě, určitě se ještě někdy uvidíme."
,,Škoda, že se s tebou musíme rozloučit, vážně nám budeš moc scházet, Ha-"
,,Tam to nebude takový jako tady, nebudeš jim rozumět a navíc tam určitě nebudou mít svůj vlastní časopis."
,,Tak ho Ha- založí!" navrhl jeden z chlapců a ostatní se k němu přidali. ,,Jo, Ha- jim ukáže!"
,,Až všechno skončí, tak se musíme sejít, Hanuši! Zůstaneme přáteli, souhlasíš?"
Hubený chlapec poprvé se zájmem vzhlédl. Petr se tvářil vážně, není to tedy vtip. Kamarádství, to je něco, po čem každý touží! Svůj slib stvrdili přátelským stiskem ruky.
,,A kde se potkáme?"
,,Neboj, já si tě najdu." Ujistil ho Petr. Potom Hanuš odešel. Mladší chlapci dali průchod slzám, starší se za ně styděli, proto se raději stáhli každý do své postele a předstírali spánek.
Petr začal psát, písmena se mu ale po chvíli začala rozmazávat. Věděl, že Hanuše již nikdy neuvidí. Povídka nabrala hororový nádech a Petr ji najednou nemohl dokončit. Vzrůstem byl dítě, věkem byl patnáctiletý chlapec, ale myšlením byl dospělý.
Měl pravdu, Hanuš Hachenburg se již nikdy na svobodu nedostal, zemřel spolu s matkou ve svých čtrnácti letech.
Amerika, stát Alabama
Jeremy Morgan si pohladil své plné břicho a lehl si doma na pohovku. Jeho matka právě poslouchala hudbu a otec něco řešil se sousedem. Najednou k němu přiběhl jeho mladší bratr.
,,Jerry, dej mi taky kus dortu, prosím."
,,Ne, nedám, jdi pryč!"
,,Jerry.."
,,Vypadni, slyšíš? Už ať jsi pryč!"
,,Mami, Jerry mi…"
,,Drž hubu! Jsi rozmazlenej spratek!"
,,Mami….Au!"
,,To máš za to, že jsi takovej žalobník.!
Malý hošík utekl s pláčem do svého pokoje.
Říjen 1944
Praha
Venku foukal podzimní vítr a stromy shazovaly listí, aby se zbavily zbytečné zátěže. Stejně tak se zátěže zbavovali i nacisté- shazovali lidi až úplně dolů. Tomáši P. se podařilo schovat svou mladou dceru, ale sám se neubránil, byl zastřelen jakožto nepřítel. Jeho dcera krátce po smrti otce porodila na tajném místě chlapečka a pojmenovala ho Tomášek. Bohužel jí osud nepřál a o tři roky později zemřela, proto se chlapce ujala její ošetřovatelka Anna a vychovala ho jako svého vlastního syna.
Terezín
Další vlak plný vězňů se dal do pohybu směr Polsko.
,,Pst, chlapče, jak se jmenuješ?" ozvalo se nečekaně z rohu vlaku. V šeru nebylo nic vidět, Petr měl přesto pocit, že je to mířené na něj.
,,Petr Ginz, pane. A vy?"
,,Pavel Haas. Nechceš, mám tady kousek chleba a marmelády, podařilo se mi uzmout ji tajně a nějak nemám chuť."
,,Děkuji, pane, ale možná budete mít chuť později"
,,Nebudu, věř, že nebudu. A tam, kde brzy budeme, již nikdy nepoznáme, co je to mít hlad."
Petr s díky přijal chléb i marmeládu. S nadějí, že možná na slovech tohoto dobrotivého muže přeci jen bude něco pravdy, se na svého chlebodárce usmál.
Jak se brzy ukázalo, skutečně se předtucha muže z vlaku naplnila. Jak Pavel Haas, tak i mladý nadaný spisovatel šestnáctiletý Petr Ginz již nikdy nepocítili hlad, neboť oba zahynuli ještě týž měsíc.
Mrtvola Pavla Haase byla tak neskutečně klidná, že mnozí věřili, že byl smrtí osvobozen. Naopak Petrův obličej vyjadřoval i po smrti zklamání ze světa a života. Ukradnete-li někomu budoucnost, ukradli jste mu všechno.
Amerika, stát Alabama
Jeremy Morgan se se svým otcem zúčastnil sportovního zápasu Alabama- New Jersey a jelikož Alabama vyhrála, měl Jeremy důvod k oslavě. Spolu se svými přáteli se sešli u něj doma.
,,Podívej, Jerry, tady se píše o Evropě. Sleduj, co se tam děje." Jeden z kamarádů hází Jerrymu americké noviny.
,,Nezájem, prosim tě! Radši se koukni na ta skvělá letadla! Koukej, jak mají úžasný tvar!"
Chlapci změnili téma hovoru ze sportovního utkání na letadla.
Říjen 2005
Praha
Můj dědeček Tomáš P. umírá na srdeční zástavu v nemocnici na Praze 5, jeho dcera a moje matka Magdalena mi je po počáteční nejistotě schopna vypovědět příběh svého otce a zmíní se i o jeho minulosti, tudíž 11.října nahlížím do dávné minulosti naší rodiny. Nikdo neví jak, ale mému dědečkovi se podařilo zjistit, jak dopadla rodina kamaráda otce jeho matky. Josef s rodinou se dočkali osvobození a spatřili světla svobodného světa. Můj dědeček se s nimi dokonce setkal a bylo to velmi dojemné setkání. Pan Josef se již nedokázal plně začlenit do normálního života a pár let po vysvobození spáchal sebevraždu, neboť jeho žena zemřela a děti dosáhli dospělosti.
Aby si byl člověk vědom, kam patří, je třeba, aby našel své kořeny. Když víte, kdo jsou vaši předkové, máte najednou lepší pocit a zázemí. Patříte sem.
Bez minulosti by nebyla přítomnost a bez přítomnosti neexistuje budoucnost.
Amerika,Alabama
Jeremy Morgan zemřel 12.6. 1948. Nezvládl řízení rekreačního letounu a narazil do skály. Zanechal po sobě ženu a dvě děti Maxe a Evu.