Výdechy duše

Po jednom nočním telefonu...

Konečně jsem ho zase slyšela.Bylo to tak dávno(i on).Ale teď...je to jiné.Nikomu z mých přátel jsem tohle,co píšu Vám,neřekla.Proč?Nepochopili by!Nic z toho,co teď napíšu!Když jsme se seznámili,byla jsem lehce nervozní,zmatená a hlavně zklamaná.Ne životem,láskou nebo atmosférou,ale jedním člověkem!Tím,který už není skoro rok v mém životě.Tím,který mi lhal,ustavičně,prostě pořad!A takhle,taková zmatená lidská dušička,přišla do nového prostředí a doufala,že ji okolí příjme.A stalo se(alespoň si to myslím).Čekala jsem normální,možná až trošku moc přechytralé lidi.Mé očekávání se nesplnilo.Byli to človíčkové v pohodě.Až moc!Jen on,ze začátku nenápadný.Později se mi zdál lepší a lepší!Jako bych se divala do obrazu své duše.Chtěla jsem něco říct,ale on to řekl za mě!Celkem mě to překvapilo!Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala!Lehce v šoku,ale mile překvapená,takhle bych vystihla své pocity!Nevěřila bych,že mě jedna jediná lidská a doopravdická osoba,takhle zaujme.Do toho okamžiku jsem nevěděla,co čekám od života.Nevěděla,co život čeká odemě.S tím člověkěm,kterému jsem vděčná,jsem konečně nacházela sama sebe!Za jeden den jsem si uvědomila všechno,co jsem si v koutku svého já zapírala!Úplně jsem se otevřela,sama sobě...jemu!Pochopila jsem,že to je ON!!!Ten,který mě pochopí,líp než nejlepší kamarádka,líp než všichni ostatní!!!A i když od sebe bydlíme daleko a já vím,že "tam"doma,má svou lásku,mám pocit,jako by byl pořád semnou!Když je mi smutno,myslím na něj,přečtu si jeho maily a je mi zas fajn.Je to vážně nenahraditelná osoba v mém zatím krátkem životě.Doufám,že jí zůstane dlouho,nejlíp do konce mého života.A teď po večerním telefonu,jsem zase sama sebou,zase jsem se našla.Už stačí jen říct...díky!!!

---