Název není vždy nutný

Proč nejde aspoň na okamžik pohlédnout do budoucnosti. Tolik smutných dní by bylo rázem zbytečných. Alespoň tušit, co přijde, nebo jakým směrem to vlastně jdeme. To je otázka. Kam jdeme? Kam jdu já? A bude pořád tma. Jediný pohled změní člověka navždy. To kolem……lidi, políbení ruky a pak jen zoufalství, drogy a křik v mokrých prázdných ulicích. Jako by se nic nestalo. Zapomenu. Jak se naučit zapomínat? Jestli to někdo umíte, tak mi prosím napište. Moc ráda bych se naučila zapomínat.