Soumrak dne

Zavírají se oči, knihy, přání. Jak ráda bych zase viděla hvězdy padat. Létat je tak těžké. Světlo září jako blesk, mám ráda tmu,sny a touhu, která nekončí. Neodkvétá, nestoná, jen odpočívá pod zavřenými víčky. Zapiš svět a nezapomeň mu vyřídit, že to všechno je jen snad. Pod jednotlivými kapitolami a plavání v lese, když slunce i měsíc jsou ztraceny. Všechny vyplakané slzy vytvoří oceán, na kterém odejdu daleko. Za všechna ta pohoří, kde mrzne dech. A třeba nechám zprávu. Bude to malý lístek s krátkým textem. Prostě je „ztracena“. Nepostavím sněhuláka z vody. Stejně tak nemůžu postavit silnou ženu ze sebe. Uprostřed pouště se nedá snídat. Chtěla bych nést starosti těch všech, když už nesu ty svoje. Ale tělo nelítá, to křídla. Jednoaktovka končí dřív než začíná. Vrah zůstává neodhalen a svatba se vydařila. Spousta jídla a vzpomínky pod ubrusem. Radost se obléká do žlutých šatů.