Kočka

Celé dva dny se připravovalo tuto oslavu. Čekalo se něco nového, něco úžasného, ale hlavně neznámého. Nikdo vlastně nevěděl, o co tady jde.

Bylo to jako maškarní bál, jen přetvářka, údiv, nadšení, nervozita, strach, radost. Všechno bylo vidět v tvářích lidí, co se hemžili jeden za druhým ve velké síní. Byly to jenom masky, nikdo už vlastně nic necítil, už dávno lidé ztratili schopnost vyjádřit správně to, co v sobě cítí. Nevěděli jak se to dělá.

Ačkoli se tudy prodíraly davy lidí, jeden za druhým se plížil do různých míst sálu, jakoby doufal že právě tam se to stane, nikdo přesně nevěděl co se to má vlastně stát. Byla to nová naděje, nová šance začít vše od začátku, zapomenout na minulost, vzdát se všeho rádoby potřebného k životu. Nikdo už vlastně nevěděl co chce. Všichni zapomněli.

Jedna neznámá osoba stála na nádvoří, dívala se před sebe ve směru do noci zahaleného parčíku, a naslouchala lehkému šumění listí vysokých stromů. Bylo zajímavé, že právě ten lehký větřík, který byl příčinou pohybu listí, osoba klidně stojící necítila. Bylo jim dáno cítit jen něco, každý měl jinou schopnost, jiný pozůstatek z dob, kdy se ještě mohli nazvat lidmi.

A nyní se očekávalo nějaký velký zázrak. To, co bylo tak samozřejmé se vytratilo, sami se tak rozhodli, všichni chtěli něco velkého, aniž by si uvědomovali, že potřebuji věci malé.

A dnes se to snad mělo vrátit? Nikdo to nevěděl, ale všichni pocítili dávno ztracený pocit - naději.

Osoba stojící na nádvoří byla ale divně klidná. Rozhlížela se pomalu, snažila se zachytit jakýkoli pohyb. Když najednou ale ucítila něco divného v oblasti holeni. Podívala se dolů. Byla to kočka, které se omotávala kolem nohy této teď překvapené a neklidné osoby. Upřela na kočku zrak. Kočka, se zastavila, projela svým ocasem jednu nohu, pak se vymotala a zmizela v houští parčíku.

Osoba stála bez pohybu. Dívala se do místa, kde před chvíli zmizela kočka. Cítila ji, cítila její teplo, její měkkou srst. Zavřela oči. Když je znovu otevřela vzpomněla si, kde stojí. Obrátila se a chvíli se dívala do velkého sálu, kde bylo ještě pořád rušno.

"Už se to stalo, už je konec," pomyslela si osoba. "Vlastně je to teprve začátek. Nový začátek."

Osoba se obrátila na patě a zmizela v do noci zahaleném prostranství.