Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePod sladkým medem tráví lidi jedem
26. 04. 2007
1
2
1237
Autor
gotech
Stojím u vchodu gigantického obchodním domu který vyrostl během jednoho roku u nás ve městě. Na každém výrobku je napsáno minimálně jednou slovo "zdarma" a to v jakémkoli tvaru, jaký si lze představit: "Dva plus jeden zdarma". "250 ml zdarma". "Výrobek za babku" (což při určité představivosti lze brát taky jako slovo zdarma). "Ušetříte 20 korun a ještě dostanete 50 gramů zdarma". Rozhlédnu se kolem sebe, nad pokladnami blikají nápisy. "Když nakoupíte za tisícovku, získáte jako bonus 500 Kč". "Pokud budete čekat na kase déle než minutu, získáte dárek zdarma". Přemýšlím zda-li se náhodou z hodiny na hodinu nestal z naší republiky socialistický stát. Tuto myšlenku zavrhuji a uvažuji dál. Mohl jsem umřít a jsem v ráji… Hned na to jsem si uvědomil že jsem ateista. Ó nikoli, takové dobrodiní není určeno pro mě… Už to mám, nějakou zvláštní náhodou jsem se ocitl v rohu hojnosti kozy Amaltheie. Je to neuvěřitelné. Můj košík se postupně plní produkty nadnárodních i jiných tolik štědrých společností a já se pomalu blížím ke kase. Vykládám zboží na pás. "Dobrý den, mohu vidět Váš batoh?" Praví prodavačka s úsměvem. Také se na ní usměji, otevírám batoh a zahlédnu tabulku, jenž jí visí před očima. 1. Slušně pozdravte zákazníka 2. Usmívejte se 3. Nezapomeňte se rozloučit. Radost z upřímného úsměvu mladé slečny se rozplynula. Brzy ale příjde chvíle kdy se rozplyne veškerá moje radost ze života. Na displeji se sčítá a navyšuje suma za nákup a úměrně s ní padá i moje dolní čelist. "Tisíc padesát". Řekne mladá prodavačka. "E". Bylo jediné co jsem byl schopný říct. Odevzdal jsem prodavačce zdrceně celý obsah svojí peněženky, vzal si nákup a odcházel… "Počkejte!" Slyším ještě z dálky. "Zapoměl jste si body na další nákup, když jich nasbíráte dvacet, máte od nás dárek zdarma." Jsem stále tak omráčen částkou kterou jsem zaplatil, že si od prodavačky beru nějaké nálepky, které zove body. Chtěl jsem je uložit do peněženky ale na poslední chvíly jsem si to rozmyslel. Už teď se cítím jako před infarktem a mám takový pocit že pohled do prázdné přihrádky na bankovky by dílo dokonal. "Dobrý den!" Vyhrkne na mě mladá, asi tak šestnácti letá dívka v bílé minisukni a tričku na tělo na němž se skví nápis Danone. "Pojďte ochutnat náš nový produkt a dostanete od nás lahodný jahodový jogurt zcela zdarma." Odmítám, můj měsíční rozpočet již utrpěl za dnešek takovou ránu, že si do Vánoc nemohu dovolit už nic zdarma… Opouštím obchod a cítím se jako dítko, které nalákal hodný strýček do křovíčka… Když jsem dorazil domů, vyndal jsem nákup a chtěl svou duši ukřivděnou potěšit alespoň dobrým jídlem. Rozbalil jsem papír ve kterém byla uložena šunka za super cenu. Přišla posední rána. I přes svůj daltonismus jsem rozeznal zelenou barvu. Pamatuji si už jen jak z velké dálky slyším: "Dva plus jeden zdarma, 250 ml zdarma, Výrobek za babku,.." Mezi touto změtí hlasů se ve tmě vynořila hlava mojí babičky, která je již několik let po smrti. Ostatní hlasy zmlkly a babička promluvila: "Jo kamaráde když ptáčka volají, sladce mu zpívají holomci jedni. Nezapomeň, pod sladkým medem tráví lidi jedem." Pomalu otevírám oči a už jen z velké dálky slyším jak babička praví: "Jo za komunistů to bejvávalo jiný..."