Nuselský most

Nuselský most - „ Tak si teda táhni kam chceš ! Jen si táh … - Prásk. - S mohutným rozmachem přibouchl domovní dveře a přetrhl vodopád slov, který už slyšel tolikrát. Nikdy je nevzal vážně. Až dnes. - Prošel brankou ani se neohlédl, vrazil ruce do kapes u bundy s nápisem „Chicago Bulls„ a dlouhými kroky se vydal pryč. - -„ Pryč z týhle podělaný díry s necelou stovkou stálejch obyvatel. Všichni dělají v jednom JZD jen jeden se splašil a kazí stoprocentní docházku.„ - Odplivl si. - Míjel domky. Jen v málokterém se ještě svítilo a když tak jen televize se stupidní září stupidního seriálu pro dnešní den. - Skoro v každé zahradě tu mají nějakýho čokla a teď je všechny probudil z polospánku. Nejsou zvyklí na vzruch tak pozdě večer. Hold malá vesnice.Teď ale jeden po druhém začínali štěkat, jakoby ho vyprovázeli. - -„ Podělaný psi ! „ - Štěkot a vytí slyšel ještě u značky s přeškrtnutým názvem obce. Čárou za jeho životem tady. - To ovšem nemohl vědět. - Zadíval se na nápis a chvíli zapřemýšlel. Znovu si odplivl. Začalo drobně mžít. Vrazil hlavu mezi ramena a vykročil levou. Nikdy na pověry nevěřil. - Přes můstek se vydal po silnici vedoucí mezi poli k jediné vlakové zastávce široko daleko. Mžení se změnilo na obyčejný déšť. - Stál na malé zastávce uprostřed polí. Docela slušně promočený vytrvalým deštěm. Cestou nepotkal jediné auto. Trochu se třásl zimou. Hledal vývěsku s jízdním řádem, ale našel jen ohořelé volební plákáty staré dva roky. Sládek s přimalovaným knírkem a la Hitler. Jízdní řád nenašel. Vedle něj crčela voda z děravého okapu. Balancoval na malém ostrůvku sucha, který mu zbýval. V dálce se ozvalo krátké zahoukání. Dneska má opravdu štěstí ! Blížily se dva spoře osvětlené vagony. Když vlak zastavil, vylezl po schůdcích a vešel dovnitř. Rozhlédl se a až vzadu v rohu spatřil schouleného, spícího člověka. Sedl si na první volné čtyřsedadlo, co nejblíže k topení.„ Nehřeje zrovna na plný koule !„ pomyslel si. Vykoukl ven přes zamáčené okno a teprve teď si uvědomil, že ani neví, kam vlastně jede. Vlak se dal do pohybu. - Měl opravdu štěstí. Na dalším nádraží ho přešoupli do jiného vlaku. Přidali dva poštovní vagony a vlak se dal znovu rozjel. Teď už to věděl. Cestuje posledním vlakem na Prahu. Jeho oblečení pořád ne a ne uschnout. - Praha – Hlavní nádraží. Asi na chvíli usnul. Průvodčí ho nebudil. Měl toho za celý den plné zuby. Když se probral, oblékl si navlhlou bundu a seskočil na nástupiště. Zamířil zakázaným východem směrem, kde tušil hlavní halu. Byl tu před dvěma lety s učňákem. -„ Kluku nemáš pro mě pětku, potřebuju jet domu a nezbylo mi na vlak:„ – První somrák- na Nově asi fakt nekecaj. Sáhl do kapsy u kalhot a vytáhl drobné. Něco přes sedm korun. Chlap po nich hmátl zakašlal něco jako „ Dík vole „ a odporoučel se. Pozoroval ho. Somrák si stoupl k pokladně a opravdu si kupoval jízdenku. Asi nekecal. Až sem plán vyšel, dál ale nepokračoval. Rozhlédl se po hale. Žena v šátku se špinavým obličejem kojila mimino. Chlap v zeleném kabátě z druhé světové seděl na lavičce, opřený o sloup a vypadal jak mrtvý. Najednou se pohnul a začal hlasitě chrápat. Dva jiní se dělili o jednu hnědou lahev piva bez etikety. K dvěma japonským turistům, co ještě nezačali shánět taxík se připotácel plešoun oblečený v maskáčích a začal řvát : „ V kolik ti to jede na Hanoi ? „ – Absolutně nechápali s kým si je plete a jen na něj civěli. Jinak docela klid. - „ Tady to nějak přečkám a ráno se uvidí, pomyslel si. - - „ Vobčanku mladej, tak slyšíš ? Prober se a ukaž vobčanku. „ – Ospale zvedl hlavu, zdálo se mu, že spal tak deset minut. Rozhodně hned nevěděl, co po něm ty dva policajti vlastně chtějí. - - „ Tak se pohni mladej „, řekl ten menší. Taky „ mladej !“ - Nesnášel, když mu někdo říká mladej a zvlášť o dva roky starší blbeček. - Zvedl se a začal hledat po kapsách. Přes halu ho pozoroval starší chlápek. - Občanku neměl. - - „ Tak to je za pětset, „ zkoušel to polda. - - „ Nemám. „ - - „ Tak deme mladej ! „ Sevřel zuby. –„ Na toulání ještě nemáš roky,„prohlásil polda-blbeček. - - „ Haló pánové ! To je můj synovec. Počkejte ! „ – doběhl k nim ten starší chlápek. – - „ Čau Míšo, promiň já to dřív nestihl !„ - Rozespale na něj mžoural a nic neříkal. Toho chlapa v životě neviděl. - Poldové se na sebe podívali a pokrčili rameny. Ten větší se ušklíbl a oba pokračovali u lavičky dál. - Starší chlápek ho začal popostrkovat k východu. Bylo mu to úplně jedno. - Chtěl spát a byla mu zima. - Seděl v chlápkově autě a konečně mu začnalo být teplo. Topení běželo na plno Chlápek pořád něco mlel. Hlavně, že je mi teplo, vole. Na všechno mu kýval. Nají, vykoupe a vyspí se u něj doma. Ráno pak uvidí V Praze taky prší, napadlo ho. Stěrače sebou mlátily sem a tam. Přimhouřenýma očima koukal předním oknem do tmy lemované pouličním osvětlením. V rádiu hráli Gun´s and Roses „ One in a milion „ A chlápek mlel a mlel.. - Zastavili u nějakých bytovek. Vystoupil a rozhlédl se. Déšt bubnoval do zaparkovaných aut. Jinak bylo ticho. - „ tak dělej, nebo fakt nastydneš ! „- Chlápek stál ve vchodových dveřích a čistil si brýle. - Přeskočil kaluž a vběhl do domu. Dveře za ním zaklaply. Ne nijak strašidelně, prostě úplně obyčejně. Chlápek bydlel ve druhém patře. Nařídil mu sundat si boty už přede dveřmi. Po červeném koberci v chodbě prošel ke dveřím do kuchyně. Chlápek po něm hodil ručník a naznačil směr, kterým byla koupelna. Sám začal připravovat něco k jídlu. Začal si napouštět vanu.Pořádně horkou.Těšil se jako nikdy.Navlhlé oblečení přehodil přes pračku, vlezl do vany a slastí přivřel oči. Zadržel dech a ponořil i hlavu. Když mu začal docházet dech, pomalu hlavu vystrčil, jen oči nechal zavřené. -„ Nechceš umýt záda ?“-ozvalo se metr od něj. Lekl se až sebou škubl.Rozhodně zavrtěl hlavou.-„Ne, díky !“- Chlápek pokrčil rameny a zase odešel. Vanu vychutnával co nejdéle. Málem usnul. Pak raději vylezl z vody a sušil se růžovým ručníkem.. Na zrcadle stál červený kelímek s růžovým kartáčkem na zuby. - Ve slipech došel do kuchyně. Byl to jediný suchý kus oblečení. Na stole stál teplý čaj, trochu voněl rumem a talíř husté polévky Chlápek něčím šustil vedle v pokoji. Dal se do jídla. Chlápek přišel když dojedl. Poděkoval a dál srkal čaj. Chlápek mávl rukou a odbyl ho, že je to v pořádku. Vyptával se co dělá tady v Praze. Pak řekl že v tomhle věku byl úplně stejný. -„ Pojď,ukážu ti kde se vyspíš.“- vedl ho do pokoje k rozestlané posteli. –„ Budu vedle, kdybys něco potřeboval. Jestli to nevadí, nechá otevřený dveře.“- Znovu poděkoval. Chlápek se podivně usmál, otočil se a odešel. Vlezl si do postele, hodil přes sebe peřinu a zamyslel se nad chlápkem. Proč mu pomohl ? Jak to že je tu sám ? Ani ne po dvou minutách aniž to postřehl se otázky rozplynuly , začal pomaleji , pravidelně dýchat a … … usnul únavou. Probudil ho něčí dotyk. Ležel otočený směrem od dveří. Vzpomínal kde vlastně je.Déšť, vlak, nádraží, fízlové, chlápek … Chlápek ležel vedle něj nahý. Jednou rukou ho hladil po zádech a zadku a druhou masturboval.Hodně těžce dýchal. Jen chvíli mu to nedocházelo. Pak se vymrštil, prudce se otočil a tam kde tušil chlápkovu hlavu, vypálil pěstí. Trefil napoprvé. Chlápek hekl a spadl z postele na zem. Lapal po dechu a šmátral kolem sebe. Snažil se postavit a něco říct. -„ Ty svině, ty dobytku zasranej ! „- zařval a vrhl se na tápající siluetu chlápka. Přirazil ho ke stěně, ale chlápek ho odstrčil Pořad se snažil něco vykoktat. -„ Zmrde ! „- druhá rána pěstí. Chlápek se zapotácel, pak se vzpamatoval a snažil se dostat ze dveří. Ve tmě nahmátl něco těžkého. Rychle se rozpřáhl a máchl za utíkajícím chlápkem. Ozval se zvuk, který připomínal vyndání korkového špuntu z lahve. Chlápek se uprostřed kroku zastavil a neuvěřitelně potichu se sesunul na zem. Zase bylo naprosté ticho. - Šmátral po zdi aby našel vypínač. Rozsvítil a uviděl chlápka. Ležel na boku vedle dveří, tváří k zemi. Vypadal jako když spí. Vedle něj ležela úzká, vysoká váza z masivního skla. Sklonil se k němu a se zatajeným dechem ho otočil. Chlápek měl otevřenou pusu i oči. V koutku měl slinu. Oči začínali ztrácet lesk. Ztuhnul. Udělalo se mu příšerně vedro. Nestačil udělat ani krok, jen se opřel o postel a začal zvracet. Točila se mu hlava. Snažil se najít koupelnu ale motal se od zdi ke zdi. Naházel na sebe věci. Sklonil se nad umyvadlo a oplachoval si obličej. Znovu ho přemohlo zvracení. Když se zvedl od mísy prudce se zarazil.. OTISKY ! Vzal hadr z vany a otíral všechno, čeho se v koupelně dotkl.Podíval se na sebe do zrcadla. -„ Chovám se jako opravdovej … …vrah ! „- zděsil se a po tvářích mu začaly ztékat slzy. Najednou vypadal na třicet. Ani nevěděl jak se dostal ven z domu. Nahoře za sebou jen zabouchl. Běžel ulicí prvním směrem, který ho napadl. Po cestě znovu zvracel – vzpomněl si na vázu, kterou neutřel. Začalo svítat a déšť neustával. - Ten den přinesly noviny kratičkou zprávu, že časně ráno byl pod „ Nuselským mostem “ nalezen neznámý mrtvý mladík. Cizí zavinění bylo vyloučeno. Byl to už v pořadí 193 sebevražedný skok. - Jeho matka seděla večer u televize a jedla chippsy. „…. naší mimořádné relaci. V Praze 7 byl dnes ráno nalezen zavražděný osmapadesátiletý Jaromír T.Žádáme občany z okolí jeho bydliště, kteří ho viděli s někým neznámým, aby podali zprávu na kterémkoli oddělení policie ČR. Zavražděný Jaromír T. se často zdržoval na vlakových nebo autobusových nádražích .…..“ -„ Snad se klukovi nic nestane „, pomyslela si matka, venku je to samej hajzl …“

---