Podzimní veselí

Když mráz láme kosti

Sýkory na střeše krákají,
znavená noha drtí sníh,
roztálé vločky padají,
ulicí kráčí zmlký mnich.

Je jarní zima, zimní mráz,
okolo šesté ráno,
zkrápěná kutna halí vaz,
a místo opasku lano.

Za městem na kopci stojí strom,
prastará posvátná lípa,
oblohu křižuje rudý hrom,
v hospodě vrže pípa.

Zamlklý mnich kráčí dál
za město v široké pláně,
srdce mu utápí krutý žal,
naděje v hrudi mu slábne.

Provaz kol větve otočí,
nezvratný uzel váže,
na cestu věčnosti vykročí,
když kletbu světu vzkáže.

Když vstříct klidu dnes není žádný spěch,
komu zbývá sil na úsměv?

---