HRDOST

"Už nebudu plakat, ne a ne. I když srdce bolí a rány se velmi pomalu mění v jizvy, jizvy, které nikdy nezmizí a zůstanou mezi námi!" Tohle čtu z jejího kamenného výrazu, už začíná svítat, stále je zapřená do stromu. Tlačí a zvedá ho . . . . i ten strom jakoby se natahoval do nebezkých výšin.

Západ, Východ, . . . západ a východ . . . Ani nevím jak dlouho tohle pokračuje . . . , ale vím jedno . . .. Každý den vidí na druhé straně řeky ten druhý pár, každý den je rána větší, ale i strom je výš . . . výš.

Po měsícícg . . . . přišel i smích a opět jaro . . .a co vídíme? Strom, ¨tyčící se vzhůru, ale není to ten, který kdysi dávno označili jako "zamilovaný" . . . Má spoustu jizev a vypadá vyšší a chladnější . . . . vyzařuje z něj bolest . . .HRDOST! A pod ním ona se s ním .. . .  Nedívá se však zamilovaně, smutně nýbrž kamenná a nelítosná tvář hledí na svého "milovaného".  Ano, milovaného . . . klečí u jejich nohou jako malý pejsek prosící pána za odpuštění a ona? Je vysoká . . .  strašně vysoká a vážná.

Miluje ho, ale nemůže odpustit, nemuže se zbavit té hrdosti, i kdyby chtěla . . . Ale ona nechce . . . nevěří už v jejich lásku . . . Něvěří jeho modrým očím, nevěří . . . .

Je už taky pevná jak ta skála, chladná jak divoká řeka, vysoká jak ten strom . . .hory . . . . ty co můžeme vidět na obzoru . . .. i ty jakoby se od sebe čím dál víc vzdalovali . . . A mezi nimi se zvětšovala temná propast,  tak jako se tvoří mezi dvěma osobami pod stromem . . .