Čas . . . . .

Jdou léta časů,
jak soudci přísní
a dětství ubývá.

Utichl hlas sladkých písní,
které již nikdo nezpívá
                            nezpívá.

Tak brzy skonal
čas krásných pohádek,
čas dlouhého snění.

Zbylo jen pár nadávek
a pohádky, již nikdo neocení.

Za okny času
zima dospělosti bije
a ty nevycházíš ven.

Bojíš se rány kyjem
a toho, že ztratíš svůj sen.

Ztratíš svůj sen,
sen věčného mládí
jež jak sníh zjara tá.

Dospělost, ta ti vadí
a na tě smutek uléhá
                              uléhá.

---