Lidská srdce

Zarputilá, jako býčí srdce, lidská stěží dokážou být,

Ta zlomí se jak lehké pírko, když zlý vítr začne výt.

Ta neposlechnou pudů jiných, než v hříchy brzko zvrácených,

Ta zemřou v čas myšlenek zlých, zlobou polapených.

Statečná, jako lví srdce, lidská stěží dokážou být,

Ta schovají se pod polštář, kde snaží se se skrýt.

Ta v slunce hledět nedovedou, jen v stín se kryjí,

Tyto strašpytlové, v hrobech brzo si shnijí.

Milovaná, jako labutí srdce, lidská jediná být dokážou,

Tu statečnost s láskou a se zlobou, starou vráskou,

Tu ze svého srdce vyprostí jen trpké zapomění,

Kdy povrchnost těla se v smrt navždy změní.