Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ohniště

07. 05. 2007

1647

Autor

Abaxos

Setkáváme se s rytířem Markem a jeho pánem na útěku z vězení. Takže kdesi v lese:

"Proč jsem ho, zatraceně, tahal z toho vězení?" ptal se sám sebe už po několikáté Marek. Vzápětí si vzpomněl na svou přísahu ochraňovat vše živé. Ve chvíli, kdy se starci podařilo roznítit doutnák, si nemohl kolik životů by to mohlo stát a tak toho blázna pustil z vězení. Stejná přísaha mu teď bránila ho zabít, i když by to bylo asi to nejlepší, co mohl udělat. "O jednu hrozbu pro svět méňě," pomyslel si a dál se pokoušel z křesadla vyloudit nějaké jiskry na dříví. "Já bych to zapálil rychleji. Líp by to chytilo..." ozval se ze svého stanoviště na kládě stařík. "Pane, z bezpečnostních důvodů to raději zapálím sám," odpověděl Marek a dál se zuřivě věnoval křesání jisker. Možná by mohl vyzkoušet meč, když od nože nechtějí létat. Vstal od ohně a došel k jejich skromným batohům. "Já bych to opravdu zvládl rychleji." "Raději ne, pane," takhle už otravoval tři hodiny, kdy to toho šílence konečně přejde? "A nemohl bych to jen trochu..." "Ne." "Jenom trochu..." "Ne," kde ten meč je? Na chvilku nastalo ticho. Konečně ho našel a bez nehody donesl k ohništi. "Už to je dobré znamení. Třeba nebude tak zle. Byl jsem na toho staříka krapet příkrý," zamyslel se Marek a nahlas řekl: "Pane, jednou jste můj velitel a panovník tak nemůžete přece nic dělat vlastníma rukama," začal opět křesat, ale z meče nevylétla ani jiskřička "já to nějak zvládnu a vy se klidně usaďte, jak jste seděl..." Něco v rytíři začalo z plna hrdla řvát STOP. Nějaký pocit, že něco není v pořádku. Možná za to mohl ten podivný zápach ze dříví. Možná to bylo tím, že stařík najednou mlčí nebo snad že nesedí na svém místě? Jako ve zpomaleném filmu se otočil k ohništi. Z meče se konečně odloupla jiskra a zamířila ke dřevu napuštěnému nějakou látkou. Z jeho hrdla se ozvalo téměř prosebné: "Ne..."