Jabloně splín

"Polonahé větve v lese" je jeden verš z mojí "Radostné"...ale jaksi nechápu, co tím chtěl básník říct...???:( Já jsem vážně PLAVOVLÁSKA, věříš mi?

Smekám kloubouk a dávám tip. Taková obraznost je kouzelná. Hvezdy na kameni, stínové vlajky rájů a klína trs jsou metafory, které vytahují z hlubin mé fantazie zasuté obrazy. Pripominas mi Nezvala Tadeasi. Jen tak dal!

Santio, Santio, posle můj z nebes tíhu mojí duše na bedrech Svých nenes Skládám díky k Tvým kolenům, obdiv jsme jako polonahé větve v lese!

Juj, tady má někdo pořádný spleen! Když muž přizná, že pláče, tak ho velmi obdivuji, je strašně silný a odvážný(protože to přizná). A když mám hodnotit "literární úroveň textu", tak vážně nemám slov. Některé obrazy a momenty jsou strašně silné. (Jak kdosi kdysi řekl)umějí ve čtenáři rozeznít strunu... "...Bez Tebe zeji černou prázdnotou světla... Dotknout se paprsku roztříštěných hvězd na kameni Nésti všechnu Tvojí lásku na nahém rameni Jsem samoten... Pláču, lásko, ztracen ve své marnosti..." Otázka zní, zda Ti záleží na nějaké kritice, nebo jsi tak na dně, že ses prostě jenom potřeboval vypsat a čekáš, že Tě někdo utěší, pokusí se pomoci...? Já jsem tady. Buď jako čekatelka na nový literární počin - s velkou nadějí... anebo vrba...