Brána do světa snů

Před tebou se otevírá

brána do nebes.

Na cestu ti hvězdy svítí.

Kampak půjdeš dnes?

Podívat se do zahrady,

chutnat čerstvé ovoce?

Nebo zas jak předminule

chytat raky v potoce?

S udicí se touláš nocí,

měsíc svítí na vodu.

V kapse máš pár malých žížal,

to pro strýčka Příhodu.

„Hele bere, táto koukej.

Kdepak ty jsi se tu vzal?“

„Přál sis mne tu vedle sebe,

ze spaní ses pořád smál.“

„Jak jsi poznal z mého smíchu,

že máš být po mé pravici?“

„Neptej se a radši synu

podej mi tu udici.“

„Tenhle pstruh je pěkně velký,

ale nešel jsem já na raky?“

„To se synu ve snech stává,

že dějí se tu zázraky.“

„Na chvíli se mi i zdálo,

že jsem tady zcela sám.

Potřeboval jsem tvou pomoc;

jsem rád že tě ve snu mám.“

„Nebyl bych tu kdybys nechtěl,

kdybys na mne nevzpomněl.“

Tak vzpomínky i sny si braňme.

Kdo na tátu by zapomněl?