Město

...

Už tak dlouho nepršelo a déšť z nás nemohl smýt špínu tohoto města...natřásajícího se v noci jako želé na papírových talířích...v monotónních odpoledních perifériích jsme hledali útočiště před jeho černými chapadly s příchutí čpavku...čekali jsme na Godota v parkovém království květin, milenců a nekonečných potahů z cigaret...knihy nám byly pokrmem, který nám svíral hrdla a v noci zapaloval oční víčka, která se ráno chladila pod vodovodními kohoutky...ohlašující nový den...
VEČER pozřel naše těla v pohybu pod tou peřinou šedi...z otevřených oken proudila dovnitř světla z protějších fabrik, kde se pracovalo do úmoru, který nám byl tolik cizí...v ulicích fungovaly cinkající tramvaje s úplně jiným jménem a čísly...některý večer jsme napočítali tři hvězdy a některý zase vůbec žádné...VELKÝ VŮZ se potácel po obloze bez kol a MEDVĚDICE rozedraná špičkami komínů krvácela k smrti...na zemi se smog mísil v apartních panelákových záhoncích s psími výkaly...v maskách znalých a všemi kouty prolezlých měšťáků jsme se městu poddávali a kolikrát jsme to s jeho vražedným tepem táhli až k ránu, které nás tak ukřičeně uspalo...
spoutáni s tímto městem závazky, které už nejdou vrátit...spoutáni na cestách, které si vybere jenom blázen...napůl svázaný ve svěrací kazajce...nebo vůbec nikdo...už to nejde vrátit...mám takový strach, že nás tohle město spolkne jako velryba v poušti, která nás už nepustí a my společně s ní budeme hnít zaživa...
tak dlouho nepršelo...tak dlouho čekáme na déšť...v dešti si snad konečně omyjeme své krvavé ruce...od toho jak jsme zabíjeli čas...a jak byl o holi...a jak nikdo neměl sirku na to, aby zapálil svůj potem batikovaný šat...a mezi špínou v igelitových taškách z marketů se snažil dostat k nádraží, aby potom na perónech mohl pozorovat vlaky a zapisovat si jejich čísla...
Jak si jen můžeš tak asertivně tepat...ach město jsi tak černé a zkažené jako zuby, které ti už nikdo nevytrhne...jednou jsem viděl na tramvajových kolejích přejetého holuba, který měl v zobáku celou tvojí tvář...je takové sucho...už vyschly snad všechny kaluže, které mohl člověk přeskočit...jsme tu jenom ty a já...pod neonovým měsícem, který se tak horečně stará o své bilboardové hvězdy...

---