Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLíbánky žabích novomanželů
13. 05. 2007
6
8
780
Autor
nekdo jiny nez ty
"To je ale senzační vohoz?" řekl Bastard, když sem přišel omotanej do hajzl papíru.
"Nerad dělám věci jako ostatní."
"Jou, asi velkej drsňák," řekl typoš co seděl u stejnýho stolu jako Bastard a jako já.
"Jou, jou," řekl jsem.
"Abys nedostal na dršku frajírku namyšlenej."
"Nemám strach, boxuju závodně už dvanáct let."
"Tak teď radši drž závodně hubu, nebo z tebe nadělám pinpongový míčky pro celou čínskou lidovou armádu."
"Přestaňte si srát do uší pane!"
"Radši vocaď vodpal elemente."
"Došly slova? Tak nashle."
Vypadli jsme ven na čersvej prvomájovej vzduch a větřík si pohrával nejenom s lístečky na břízkách ale taky s toaleťákem kterej jsem měl omotanej kolem těla. Venku bylo nádherně, ale to vím jenom proto, že mi to Bastard řekl, já sám jsem nic neviděl, byl jsem totiž oslepenej sluncem a aurou která mi plála nad hlavou. Zamával jsem na tramvaj a ona zastavila, trošku jsem se vytahoval před B, jakej mám na všechny vliv, ale prej tramvaj zastavila jenom proto, že sme zrovna byli na zastávce. Trošku mě to srazilo na kolena, ale jenom trošičku.
"Ach," řekl Bastard.
"Hm?"
"Ach..."
"Jo tak."
Potom si bastard zapálil cigaretu (startku bez filtru ) a zkoušel nenápadně podpálit můj ohoz tím, že na mě odklepával popel. Jenže můj toaleťák byl kvalitní, koupil jsem si totiž v supermarketu ten, kterej byl třetí na pořadníku cen z celkových dvanácti účastníků.
Bastard chtěl zrovna něco říct, když se ozvala série výbuchů a začala se třást zem, najednou kolem pobíhaly houfy vojáků se samopalama a stříleli kolem sebe. Myslel jsem, že nějaká ta válka dorazila i k nám, ale pak nějakej chlapík zařval: "Stop!" a vyšlo najevo, že tu amíci natáčej válečnej film, jmenuje se prej: "Rudý pes na střeše válečné chobotnice." Abych byl zase chvíli jako normální lidi přidal jsem se k davu čumilů. Stál jsem vedle takovýho dědy, kterej mě pak zatahal za rukáv a řekl, že takovým čuráčkům jako jsem já apod. chybí pořádná vojna, na to jsem mu odpověděl, že jestlli vojnu, tak vojnu a kulku hlavou mu propálim vskutku velmi rád. Poprskal mě zelenejma smradlavejma slinama a pak mě komoušsky vyfakoval až na půdu padesáti podlažního věžáku. Rozhodl jsem se že půjdu domů, na znamení toho jsem zlomil Bastardovi nos a ten, protože nejni úplně blbej (má gymnázium) pochopil a vydal se za mnou. Pozval jsem ho na chvíli k sobě nahoru, sedli jsme si do křesílek a mlčky popíjeli bio-mléko.
"Nerad dělám věci jako ostatní."
"Jou, asi velkej drsňák," řekl typoš co seděl u stejnýho stolu jako Bastard a jako já.
"Jou, jou," řekl jsem.
"Abys nedostal na dršku frajírku namyšlenej."
"Nemám strach, boxuju závodně už dvanáct let."
"Tak teď radši drž závodně hubu, nebo z tebe nadělám pinpongový míčky pro celou čínskou lidovou armádu."
"Přestaňte si srát do uší pane!"
"Radši vocaď vodpal elemente."
"Došly slova? Tak nashle."
Vypadli jsme ven na čersvej prvomájovej vzduch a větřík si pohrával nejenom s lístečky na břízkách ale taky s toaleťákem kterej jsem měl omotanej kolem těla. Venku bylo nádherně, ale to vím jenom proto, že mi to Bastard řekl, já sám jsem nic neviděl, byl jsem totiž oslepenej sluncem a aurou která mi plála nad hlavou. Zamával jsem na tramvaj a ona zastavila, trošku jsem se vytahoval před B, jakej mám na všechny vliv, ale prej tramvaj zastavila jenom proto, že sme zrovna byli na zastávce. Trošku mě to srazilo na kolena, ale jenom trošičku.
"Ach," řekl Bastard.
"Hm?"
"Ach..."
"Jo tak."
Potom si bastard zapálil cigaretu (startku bez filtru ) a zkoušel nenápadně podpálit můj ohoz tím, že na mě odklepával popel. Jenže můj toaleťák byl kvalitní, koupil jsem si totiž v supermarketu ten, kterej byl třetí na pořadníku cen z celkových dvanácti účastníků.
Bastard chtěl zrovna něco říct, když se ozvala série výbuchů a začala se třást zem, najednou kolem pobíhaly houfy vojáků se samopalama a stříleli kolem sebe. Myslel jsem, že nějaká ta válka dorazila i k nám, ale pak nějakej chlapík zařval: "Stop!" a vyšlo najevo, že tu amíci natáčej válečnej film, jmenuje se prej: "Rudý pes na střeše válečné chobotnice." Abych byl zase chvíli jako normální lidi přidal jsem se k davu čumilů. Stál jsem vedle takovýho dědy, kterej mě pak zatahal za rukáv a řekl, že takovým čuráčkům jako jsem já apod. chybí pořádná vojna, na to jsem mu odpověděl, že jestlli vojnu, tak vojnu a kulku hlavou mu propálim vskutku velmi rád. Poprskal mě zelenejma smradlavejma slinama a pak mě komoušsky vyfakoval až na půdu padesáti podlažního věžáku. Rozhodl jsem se že půjdu domů, na znamení toho jsem zlomil Bastardovi nos a ten, protože nejni úplně blbej (má gymnázium) pochopil a vydal se za mnou. Pozval jsem ho na chvíli k sobě nahoru, sedli jsme si do křesílek a mlčky popíjeli bio-mléko.