Most do dětských duší

Most do dětských duší

Na nový „fantasy“ film Most do země Terabithia jsem šel s velkým očekáváním. Avizovaný podíl spolutvůrců úspěšných Letopisů Narnie sliboval lákavou podívanou i dobrý příběh. Leč ti, co šli na fantasy museli být trochu zklamáni, příliš trikových prvků ve filmu k vidění není. Ovšem ti, co chtěli prožít silný příběh si jistě přišli na své. Skvělí dětští herci dvou ústředních hrdinů cca desetiletých dětí, chlapce a dívky, všemi odstrkovaní a vysmívaní outsideři,  si stvoří vlastní pohádkové království. K tomu jim postačí provaz visící nad potokem, kterým se dostávají do svého kouzelného světa. Pár prkýnek a větví a vystaví si hrad, který brání před skřety a obludnými veverkami. Ti tvoří paralelu s nesnázemi a nástrahami jejich běžného  života.  Leč jeden z dětských hrdinů umírá, a v tom přichází klíčový moment filmu. Tedy to, jak se dítě dokáže vyrovnat se smrtí, navíc s odchodem svého nejlepšího kamaráda. V dětské literatuře i filmu záležitost dosti výjimečná. Žádný happyend, ale smíření se s osudem a jeho přijetí. Teprve přijetí může vést k novému hledání smyslu života a jeho kvality. Tvůrci filmu Most do země Terabithia předvedli, že i dospělí dokáží postavit most, po kterém se dá ze světa dospělých přejít do nitra dětských duší. Navíc v přetechnizované době mobilů a internetu ukazují dětem, že své největší bohatství nosí stále s sebou, ve svém srdci a fantazii.