Tvůrčí bolesti

(Praha, 22. - 23. září 2005)

Na hodinách temné věže kostelní
Svým půdorysem do čtverce tvarované
Ručičky mizerný úhel spolu svírají
Podobny milencům šestnáctiletým

Tvrdé křeslo má stehna objímá
Popelník špinavý stojí mi na stráži
Noční vítr venku čechrá listí
A tma objímá svět uvnitř mé hlavy

Barvy na náramcích dráždí mi sítnici
Karel Kryl se zeshora dívá
Molekuly nikotinu mozkem se toulají
Vesmír teď voní létem a astrami

Čas ukrajuje kousky krátkých životů
List papíru mě čistotou provokuje
Modrý inkoust protéká kuličkovým perem
A nápady mají dveře pevně zavřené


Myšlenka na ženy mihne se myslí
Na zemi pak roztříští se kompletně
Střepy mé touhy bodají do chodidel
Zbytky sil míří do teplých krajin

Na židlích litry lihu blábolí
Však téma dnes zdá se nevděčné
Za oponou z kaštanu lidé se ztrácejí
Na nebi bdí duch hlavního města

Svoboda svítí barvou zelenou
S levicí ruku v ruce v aleji
Schyluje se k plaveckým kurzům
Pro mrkev v břečce kyselé

Čas ukrajuje kousky krátkých životů
List papíru mě čistotou provokuje
Modrý inkoust protéká kuličkovým perem
A nápady mají dveře pevně zavřené


Má Katy, myslím teď na tebe
Zdalipak tento můj pokus oceníš
Pud umělce žene mě k činům
Jejichž účel znají jen bohové na nebesích

Sedím tu jako pochmurný vrátný
Oděný v bílý sváteční šat
Táhne na druhou hodinu po půlnoci
Jen spánek mi má nemoc nedovolí

Ano, Osude, mám tvůrčí bolesti
Rodím své myšlenky řezem císařským
Larvy plazí se kolem a nechápou
Ale já vím že prošvihly svůj čas k zakuklení

Čas ukrajuje kousky krátkých životů
List papíru mě čistotou provokuje
Modrý inkoust protéká kuličkovým perem
A nápady mají dveře pevně zavřené


Má díla minulá na mě vystrkují rohy
Ponoukají mě k epigonství mrzkému
Nechci však dnes jitřit staré rány
Vedlejší kolej budiž skutečně vedlejší

Miliony knih leží v Národní knihovně
Miliardy slov se v nich tlačí na sebe
Smysl snad dávají člověku střízlivému
Však pravdu by v nich marně hledal i opilý

Kruhové fleky od kávových kelímků
Lákají duši na dlouhou cestu
Ráno slunce vyjde za krušným horizontem
Aby večer mohlo na Vysočině spočinout

Čas ukrajuje kousky krátkých životů
List papíru mě čistotou provokuje
Modrý inkoust protéká kuličkovým perem
A nápady mají dveře pevně zavřené


Dveře a konec jsou symboly svaté
Příčetnost mizí v dešti metafor
Vinní i nevinní válí se v peřinách
Ušitých ze zvířat jimž nikdo nezaplatil

Daleko na jihu kácejí pralesy deštné
Obrázky z chatrče hledám mezi řádky
V plamenech pekelných zhynou proroci konzumu
A z popela povstane světový mír

Inspirace je bublina v bylinné láhvi
Náměty ke psaní jsou skvrny na ubrusech
Verše jsou záminkou k letmému seznámení
Pravidla platí, když se to dějinám hodí

Čas ukrajuje kousky krátkých životů
List papíru mě čistotou provokuje
Modrý inkoust protéká kuličkovým perem
A nápady mají dveře pevně zavřené


Cit v ruce ztrácí se v propadle
Na hřbetech vln rodí se šílenství
Kolem ubytovny obchází o holi Caligula
Lidská bytost je pravým triumfem psychologie

Vypínač je nástroj k ovládání světel
Bezprizorně tu plácám nesmysly
Světla se ovládají ve zdi vypínačem
Zvažuji možnost násilně ukončit projev

Beznaděj života nepopřou zákony fyziky
Beznaděj básníka nespraví hasící přístroj
Prázdnota je čerstvě omítnutou stěnou
Vápno z duše škrábu nožem kuchyňským

Čas ukrajuje kousky krátkých životů
List papíru mě čistotou provokuje
Modrý inkoust protéká kuličkovým perem
A nápady mají dveře pevně zavřené

---