Jizva

Této básničky nejsem autorkou, přesto bych se o ni s Vámi ráda podělila. Už ani nevím kde jsem k ní přišla, ale líbila se mi. Doufám, že alespoň trošičku potěší i Vás.

Ztemnělá vinárna, víno studem rudé a k tomu samota na židli protější. Duše je dupárna, dekorace chudé a kolem prázdnota, chléb můj vezdejší. Samota zasedla Tvoje místo věčné, ani se neptala, jestli to dovolím. Pak ke mě pozvedla svoje oči vděčné, tiše mi šeptala, že všechno přebolí. Prý všechno umyje času mořská vlna, vymaže stopy bolavé. Dřív než se dožije prázdna číše plná, prý ze mne smutek odplave. Já jí to nevěřím, i když čas mě zhojí, jizva tu zůstane, bílá a nezměrná. Láska je pápěří, co se jizev bojí, jizva jí odvane, mě zbude taverna.

---