Moderna a já

0:

Moderna, moderna, moderna - moderna a já...

Moderna a já, Já a moderna; Moderna a já? Kdo odpověď zná?

1:

Moderna - moderna! Jako bych je před sebou viděla:

Kafka, Joyce, Morgenstern... Woolfová!

A hned co otázka ("Moderna a já?") dozněla - - -

("Co odpovím?") (???) "Jsem už taová...!"

"Znáte je? Znáte?? Znáte???"

"Máte je v knihovně? Máte?? Máte???"

"Řekněte, co o nich vím!"

"Kdo je četl, pochopil?"

"Nepovím! Nepovím!"

"Kdo poselství jejich doručil?"

"Napovím? - Napovím! -

Jen vysvětlit to neumím."

"Ani to?"

"Máš ho rád? Máš ji rád? Máš je rád?

Řekni - řekni - řekni to!"

"Chceš ho znát? Chceš ji znát? Chceš je znát?"

"Ano - - - !"

"Ano?" -  "Ano!" - "Skutečně ano?"

"Ne."

"A proč?"

"Ne."

"A zač?

"Řekni, co řekli! Řekni, řekni, řekni to! Prosím..."

"Ne." - "Proč?" - "Nevím..."

"Víš, co chtěl?"

"Žít."

"Víš, co směl?"

"Pít."

"A co?" - "Alkoholy."

"Cože? Řekni jaké, znáš-li!"

"Methanol, ethanol, propanol,

buthanol, pentanol, hexanol,

heptanol, oktanol, nonanol,

dekanol..."

"Co?" - "Alkohol!" - "Jaký alkohol?"

 CH3 - CH2 -OH "Ethanol."

2:

A. Jako bych je viděla před sebou:

A,

B, C, D, E, F, G, H, CH  (přesně tak za sebou jdou!)

I, J, K, . . .

a, i, u, e, o,

ka, ki, ku ke, ko. . .

3:

Já. Mé já. Jako bych je viděla tu stát:

Dítě a stařena ve dveřích stojí

a přetahují se. "Nechci tam jít!" - "Čeho se bát?"

Kdo se mě bojí - bojí - bojí?

"Jsem tu jen já, já a já. Tak čeho se bát - bát - bát?"

Dítě a stařena o kliku se tahají:  "Nechci tam jít!"

"Ale já ano!" - "A kdo tam je?" - "Nececeš ho znát?"

"Ano! Ano! Ano!" - "Stačí jen za kliku vzít."

"Ne, já chci si hrát!"

Otevře. "Podívej - Kafka! Tak vidíš ho přec?!"

"Nechci ho vidět. A - podívej! Staví si klec! . . .

Nemám ho ráda." - "A pročpak ne?"

"Šest nohou . . . rozjímá . . . odsouzen byl!

E-? Kam to tak utíká? Kam se tak žene?"

A stojí tam - stojí - stojí - stojí . . . až déšť dveře smyl...

P.S.:

Myslím, že moderna poučila mne o všem,

dovedla napsat jsem tři stránky o ničem...