Nadčlověk

Podívejte, někdo má obydlí, druhý zase zámek, další vůbec nebydlí a jiný má stánek. Zkrátka každý něco, ale nikdo nemá takový dům, jako pan Übermann.

         To stavení se nachází hluboko ve městě, kde by ho nikdo nehledal, neboť každý tu oblast zná až příliš dobře na to, aby se v ní bláhově pokoušel najít něco nového. Takto skryta, ční Übermannova vila impozantně vysoko nad všechny okolní domy a je vidět snad ze všech vyšších kopců našeho města. A je na co se dívat, na to si vezměte jed.

To se rozumí, že se v takovém domě objevuje pouze ta nejvybranější společnost. To se ví, někdo moc rád draze pije, druhý by zas pořád spal, další třeba karty hraje, jiný - intelektuál. Samozřejmě,  každý se baví po svém, ale nikdo se nebaví tak, jako pan Übermann.

         Každý pátek se v jeho vile schází skutečná smetánka, jména tak známá, že se vám o nich ani nezdá. Obyčejně tráví večer zdvořilým upíjením čaje zcela ojedinělých kvalit, kteroužto činnost ještě kombinují s erudovanou konverzací o tak naléhavých a smysluplných tématech, že se to ani vypovědět nedá.

Tyto páteční večery činí pana Übermanna nadevše šťastným. Co vám budu povídat, někdo je dítě štěstěny, druhý zas má zápal plic, další je trochu praštěný a jiný nemá nic. Ale nikdo nežije tak spokojeně, jako pan Übermann.

Nebo že by snad přece? Je třeba uznat, že pan Übermann by mohl být ještě o nepatrný kousíček šťastnější, snad kdyby v tom nejvyšším, nejmasivnějším a také nejšpinavějším paneláku ve městě nebydlel. Připusťme dále, že domov důchodců by také mohl přestat pořádat tak infantilní páteční besídky, pro tak starého pána je to přece jen trošku nedůstojné.

Ale jinak se má pan Übermann opravdu dobře, tedy alespoň pokud vím. Co jiného také čekat u nadčlověka?